Je začátek školního roku, přichází nové děti a jejich rodiče mají nějakou představu o školce. Tak jako každý, přichází i oni do nového prostředí s určitým očekáváním.
Často slýchám otázky "Jaké kroužky vaše školka nabízí?" Odpovídám "Žádné". Následuje tázavý pohled... Jak to? Vy nemáte kroužky? Známá říkala, že u nich ve školce je Zdravé pískání, Keramika, Angličtinka, Zvídálek, Sportík, barvínek,...a já nevím co ještě.
Musím se ptát PROČ????
Proč někde, kde je přirozené a podnětné prostředí ke všem výše jmenovaným činnostem, musí se to nazývat kroužkem, platit za to nemalé částky a v podstatě nedělat nic jiného, než to, co má pedagog v předškolním vzdělávání zvládnout sám. Od toho tam jsme.
Tvoříme si plány, které se prolínají všemi oblastmi vývoje, projekty, které se zaměřují na rozvoj všech kompetencí, ke kterým má dítě směřovat, pozorujeme volnou hru dětí, děláme si záznamy, vedeme portfolia své i dětí, hodnotíme několikrát do roka, přizpůsobujeme se prostředí, počasí, potřebám dětí, rodičů, dokážeme měnit nápady z minuty na minutu, neustále motivovat, vést děti ke zdravému a slušnému stolování, základním hygienickým pravidlům, organizujeme výlety, akce, besídky, spaní ve školce, karnevaly,....
Kroutím hlavou nad tím, proč si přidáváme práci nějakými kroužky a vedlejšími zájmovými aktivitami.
Rodiče to prý chtějí. Ale paní učitelka by jim měla umět vysvětlit, že kroužek je zájmová aktivita, která patří do jiného světa, než je školka. Do odpoledních hodin a do jiných institucí.
Rodiče slyší, že existuje kroužek Barvínek. Jejich dítě rádo kreslí, tak ho tam přihlásím. To je fajn. No 200,- za půl roku není moc. A co to znamená pro dítě? Uvedu příklad.
Je po svačince, Anička si hraje s Eliškou v kuchyňce, zabrané do vaření a přebalování, povídají si a jejich svět si nepřeje být ničím rušen. Zrovna totiž probíhá to nejdůležitější. Socializace dítěte. Vztah s kamarádkou, přijímání rolí, adaptace, hraní si na maminku, legrace, pohoda, ... a do toho vejde paní učitelka z jiné třídy, která za sebou vede 6 dětí a volá: Barvííínééék. Koho tady mám. Aha, Aničku. Tak pojď. Aničce se nechce. Nemá povědomí o tom, že je úterý a to je Barvínek. Anička vnímá, že si hezky doteď hrála a někdo ji ze hry vytrhl. Přesto jde. Ráda přece kreslí. Paní učitelka si děti odvede, má pro ně nachystanou zajímanou práci, nové barvičky, vše je lákavé, ale Anička se nějak nemůže soustředit. Myslí na nenakrmenou panenku, smutnou kamarádku Elišku, kterou tam nechala. Cože to má vlastně kreslit?
Co z toho vyplývá? Za mě tedy: Přetěžování dětí, nucení do něčeho, co si samy nevybraly, nepodporování přirozených kamarádských vazeb, více práce pro učitelky a málo efektivních výsledků.
Osobně zastávám názor, že těmito aktivitami se znehodnocuje práce učitelky, ať již kroužek provozuje ona sama, nebo si najme školka externího pracovníka.
Dobrou školku nedělá počet kroužků! Dobrá školka je o spokojených dětech!
