Rozmohl se nám tady takový nešvar...

:-) ale tentokrát nejde o sprostá slovíčka dětí :-), ale o nešvary učitelek... Především o chválení a odměňování dětí.

Poslední dobou se často setkávám s tím, že učitelky odměňují děti sladkostmi. 

Zabývám otázkou, jak chválit děti, jak je odměňovat a zda vůbec je odměňovat. Například za to, že si uklidí hračky, zvednou spadnutý ručník, nebo zasunou židličku. Podle mě to jsou samozřejmé věci, které si , zaslouží naši pozornostale ne bonbon.

Zajímá mě, jak odměňujete děti ve třídě. Jestli pouze slovně, nebo sladkostmi a nebo pomocí různých smajlíků apod.

Shodneme se myslím na tom, že odměnou chceme u dětí podnítit správné chování. Motivovat je k pozitivnímu myšlení a konání. 

Na čem se ale často neshodnu s kolegyněmi nebo okolím, je právě ta forma. 

Zásadně nesouhlasím s odměňováním dětí sladkostmi. Nemám teď na mysli problematiku obezity u dětí nebo kazivost zubů. Nelíbí se mi to z výchovného hlediska.

Stává se mi, že za mnou přijdou děti, že uklidily, jestli jim dám bonbon... No to teda nedám! Řeknu si pro sebe. Nahlas vysvětlím, že uklízíme proto, abychom to měli ve třídě hezké a bonbon dám dětem tehdy, když budu chtít a proto, že je mám ráda. Troufám si říct, že se mi to daří. Ale někdy si připadám, když chci po dětech, aby uklízely, že mluvím hebrejsky, nebo snad mají děti zacpané uši. Ale nic z toho se neděje. Důvod je jinde.... 

Dalším častým zlozvykem jsou pochvaly typu:  "Nooo, ty jsi šikulka. Máš to kráásné. Pěkné." A je hotovo. Pochváleno. Jde se dál. Ale ono to tak není. Dítě velmi dobře ví, jestli to má krásné, nebo ne. Dokonce ví, že se mu na obrázku něco nepovedlo, že včera to bylo vydařenější...ale když je to taky krásné... Co si má dítě myslet? Podle mě, se přestane snažit, rozvíjet svou přirozenou kreativitu. 

Taky se mi stane, že z nedostatku času šmahem dítě za něco pochválím, ale vím o tom a snažím se to změnit. 

Co mi přijde opravdu jako nešťastný nápad je ukazování celé třídě výkres (výrobek...) se slovy: "Vidíte, Anička to nakreslila krásně, tak to má být" Ha a co na to ostatní děti? Já myslím, že od této chvíle jim nejde o dílo, které mají vytvořit, ale o to, jak se vyrovnat Aničce. Což sebou nese další postoje a pocity dětí. Nikdy se Aničce nevyrovnám, nemám na to, nemám ji rád a vůbec... nebaví mě to. Anička za nic nemůže, ale už je zaškatulkovaná.

A jak to má být správně? Popsat obrázek. Poznám, kde dítě přitlačilo a kde přetáhlo a klidně to řeknu. "Tady jsi se snažila, máš ráda růžovou barvu, že? Ale tomu mráčku ještě něco chybí, podívej. Je nedomalovaný..." Líbilo se mi, jak jste pěkně otvírali pusu při zpívání,..."

Je vyčerpávající hledat na třech čárách obraz, který dítě vytvořilo, ale zájem lze projevit vždy. Otázkou: "co to je?" (jednoduché že?) 

Jen najít čas a mít zájem. To je to, co často chybí. Bohužel. 

Kdysi jsem se setkala s tím, že si učitelky vedly jmenný seznam dětí a u nich řady červených nebo černých razítek... Měly to vylepené na dveřích mezi třídou a umývárnou. Děti kolem toho musely projít denně mockrát. A moc dobře věděly, kde je jejich jméno. 

Ale ať nekončím negativně. Jsem přesvědčená o tom, že se tyto nešvary daří z našich českých tříd vystrnadit, že učitelky mají snahu je nahrazovat smysluplnějšími výrazy a chováním. 

Ono totož stačí docela málo. :-)

Domácí mátový sirup

Bylinky a koření mám velmi ráda, bohužel nemám zahrádku, kde bych je mohla pěstovat, ale za to moje tchyně ano. A obrovskou. V Tatrách, kde je čistý vzduch, krásná příroda a klid. Co si více přát na konci prázdnin, před začátkem školního roku?

Rozhodla jsem se strávit týden u rodičů svého manžela. Ano, týden, 24 hodin denně s tchyní :-)) Ne sama, ale se synem, který využíval zahradu k jinému účelu než já (kopání do balónu a střílení prakem, který mu děda vyrobil). A bylo to výborné rozhodnutí.

Měla jsem týden all inclusive. Ráno mě probudila vůně kávy, ani ne za hodinku byla svačinka, pak oběd s polévkou samozřejmě, následovala kávička a zákusek a pak něco k zakousnutí a teplá večeře - jen na vysvětlenou: tchyňka je učitelka MŠ v důchodu :-)

Mezitím jsme pekly, vařily a hlavně vyráběly domácí marmelády, zavařeniny a sirupy, chodily do obchodu a prostě si jen tak užívaly.

Podělím se s vámi o výrobu domácího mátového sirupu.

Natrhala jsem mátu do 10l nádoby. Vše jsem promyla čistou vodou a nechala okapat. Flekaté lístečky jsem odstranila. Dala jsem vařit 2l vody a nechala zchladit. 

 Nakrájela jsem jeden citron, ale mohou být i dva, tři, klidně i limetky. Bez kůry, pokud není tedy bio. 

 Vše jsem vložila do převařené a vychlazené vody a čekala....a čekala.... 48 hodin :-)

Mezitím jsem si třeba četla :-) 

Po dvou dnech máta vypadala takto.

Vyždímala jsem všechnu vodu z máty a citronů. Šťávu jsem převařila s 1 kg cukru. Lepší by byl hnědý, ale nebyl po ruce, takže klasika krystal.

Nechala jsem krátce asi 3 minutky projít varem a lila do sklenic. Ty jsem zavíčkovala a obrátila dnem vzhůru. Sirup nemá krásně zelenou barvu jako v obchodech, není tam žádné barvivo. Ani nemá hustotu, na kterou jsme zvyklí u sirupů, ale zato je opravdu domácí :-)

Na zdraví!!!

Knihy nejen na léto

Po dlouhatánské době, téměř po roce se hlásím s novým článkem :-)
Jen na okraj. Uplynulý rok byl hektický po všech stránkách. Jednak jsem ukončila magisterské studium na FF Univerzity Palackého, takže místo blogu jsem psala hlavně diplomku. Pobyla jsem si v nemocnici a co se týká pracovního vytížení nemusím se asi moc rozepisovat. Učitelky rozumí ;-) Připravovala jsem předškoláky k zápisu, účastnili jsme se mnoha akcí, od plavání, lyžování, soutěží, besídky a hlavně školy v přírodě. Nakonec jsem se se svými předškoláčky musela rozloučit. Po třech letech intenzivního vztahu s dětmi i rodiči bude určitě na co vzpomínat.
A protože mám 4 týdny volno, mohu si dovolit ten luxus nicnedělání. Tzn. Kolo, moře, knihy a hlavně rodina!
Dnes bych ráda přispěla článkem, jaké knížky odpočívají na mém nočním stolku.

Po všech těch skriptech a studování jsem byla doslova hladová po normální literatuře. Jako první jsem nesáhla po beletrii, ale spíš po takovém návodu, jak mít ráda sou domácnost, uspořádat si ji tak, aby mě péče o ni bavila. Návod jak si systematicky zařídit domácnost, zvládat s úsměvem rodinu, odchody do práce, školek a jak vyřešit manželovy poházené svršky zvládla s lehkostí Jennifer L. Scottová  S Madame Chic doma 


Po té jsem se pustila do dárku od své babičky. Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Knížka mi ležela doma asi půl roku, ale protože jsem si ji chtěla vychutnat, čekala až na ni prostě budu mít chuť. Zcela mě pohltila do krajiny, kde bohyně žily, vtáhla mě do děje a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Katka si s dějem dala velkou práci a určitě si zaslouží všechna ocenění, která díky bohyním získala.

Nesmí chybět ani už několikrát prolistovaná kniha Rok s Krtkem, protože mě čekají noví malošci, se kterými budu trávit tři roky, než je vyšlu do školy a pro nejmenší děti se mi osvědčila práce s krtečkem. Děti ho znají, je milý, dostupný od knih, puzzlí, her, omalovánek,... takže můj rok se ponese ve spolupráci s tímto tvorečkem :-)

 Dlouho jsem hledala nějakou přehlednou knihu o přírodní léčbě, bylinkách, do které mohu kdykoliv nahlédnout a mít ji prostě po ruce. Nová miniencyklopedie přírodní léčby od Igora Bukovského je přesně to, co jsem hledala. A ještě byla v akci :-)

 Zálusk si dělám na Antistresové omalovánky pro dospělé. Ty se budou určitě hodit.

 Neznám lepší knihu o psychologii než tuto "bibli" od Marka Hermana najděte si svého marťana. Nejen, že autor je skvělý člověk, aspoň co jsem měla možnost poznat při setkání s ním, ale kniha je tak krásně lidsky napsaná, že jí rozumí každý a hlavně je v ní tolik pravdy, až z toho mrazí.

Od druhé babičky jsem dostala tuto nádhernou knihu o ženě, která změnila nejen módu, ale také myšlení mnoha lidí, ovlivnila jejich pohled na svět, oplývala humorem a přes všechna úskalí, které jí život připravil, se  z ní stala uznávaná ikona. Těším se na ni. Na COCO Chanel od Lisy Chaneyové. 









Od Zdenky Jordánové jsem četla knihu Tvoje dítě, jako šance pro tebe http://ucitelka7.blogspot.cz/2014/08/recenze-knihy-tvoje-dite-jako-sance-pro.html
a proto, když jsem v knihovně narazila na žlutý obal knihy Poznej svůj cíl, hned jsem po něm sáhla a těším se, až se začtu. Protože to pak půjde hodně rychle. Nevím, kdo za mě vyžehlí, ale hlavně přeci musím znát svůj cíl. ;-)

Venku je krásně. Vyrážíme se synem na bazén, jdu balit vše potřebné, hlavně tedy nějakou knihu a cestou se stavím v knihovně, protože mám hroznou chuť si přečíst nějakou detektivku.
Nevím, jak vy, ale já občas čtu dvě knížky naráz. Jednu beletrii a jednu nějakou tu populárně naučnou. :-)
Hezké léto a prázdniny!!!!

Dnes přináším pár tipů jak zatočit s kašlem a nachlazením přírodní cestou, kterou nabízí minerální voda Vincentka.

Vincentka

Je nejproslulejším luhačovickým pramenem Vincentku zde můžete ochutnat ve formě studeného i ohřívaného nápoje. Nejčastěji se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Jako jediná ze zdejších pramenů se plní do lahví a vyrábějí se z ní další výrobky.  Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.

Jak Vincentku používat?

Skladujeme ji v chladu a temnu. Nejlépe se užívá na lačno. Nebo, bychom neměli půlhodiny po požití konzumovat jídlo. Pije se studená, nebo ohřátá, ale nejvíc na 40 stupňů, aby neztrácela drahocenné minerály.

Vincentka dokáže rozpouštět hleny v dýchacích cestách, žaludku i střevech. Proto je vhodná při onemocnění cest dýchacích, hlasivek, chorobách látkové výměny, vředech, pooperačních stavech.

Je vhodná podávat po malých dávkách po horečkách, kdy tělo ztrácí minerály. Rovněž po sportovním výkonu. 

Pro děti:         Můžeme ochutit medem a citronem

                        Nalít do rozprašovačů a stříkat do krku a do nosu

                        Přidat kapku Teatree oleje a inhalovat, nebo rovněž vstřikovat. 

                        Rozprášit na polštář před usnutím.

Vincentka přináší kromě léčivé vody také jiné výrobky. Zubní pastu, pastilky na cucání, sirup a další.  

http://www.vincentka.cz/cs

Jak bylo ve školce?

     

     Často si rodiče postesknou, že se od svých ratolestí nedozví nic to tom, co dělali ve školce. Na otázku Jak ses měl(a)? dítě odpoví: "Dobře" a to rodičům nestačí. Jak se tedy ptát správně? 

     Nejprve si pojďme říct, KDY je vhodné se ptát a kdy ne. Zní to banálně, ale v podstatě je to nejdůležitější. Představme si situaci. Rodič si přijde pro dítě do školky. Děťátko je natěšené na maminku, tatínka, nebo jiného člena a hlavně na něco co BUDE! Společně se vítají, děti běží do náručí, skáčou, předvádí se... a rodič se zeptá: Jak ses měl(a)? Ale v tuto chvíli děti školku nechávají za sebou...je minulostí. Už tam bylo dost dlouho, vše co se odehrát mělo se odehrálo. Dočkáte se tedy odpovědi. Dobře. V hlavičkách jim běží jestli půjdou s mamkou na zmrzku, nebo s taťkou pouštět draka, nebo koupit maso do řeznictví. Je jim to v podstatě jedno, hlavně, že se něco bude dít. 

     Samozřejmě, je dobře, když rodič zmíní, že ten obrázek, co visí na nástěnce,se jim povedl, nebo že vidíte, že jste oslavovali kamarádovy narozeniny, protože má v přihrádce lízátko. Ale domnívám se, že tohle konstatování stačí. Pro tuto chvíli. 

     Rodiče s dětmi opouští školku a jdou si po svých. V tuhle chvíli si děti užívají přítomnost rodiče jen pro sebe. Pomáhají s nákupem, vyberou si dobrotu a vyráží domů. Může se stát, že cestou potkají kamaráda ze třídy... nastává situace (hodna zvláštního zřetele :-)  ) kdy se může začít rodič ptát. Můžete položit otázku: To byl kamarád ze třídy? nebo Ten tvůj kamarád se pořád směje, určitě vymýšlí zajímavé rošťárny. Dítě vám začne vyvracet váš dojem smějícího se kamaráda (Ne, Pavlík dneska zlobil a Frantovi sebral hračku, když si ji Franta první vzal), nebo to potvrdí a přidá zážitek, který se mu vybaví.  (Jo, na zahradě jsme kopali jámu a Pavlík vymyslel, že tam nalijeme vodu. To bylo skvělé! ...)

     Taky nikoho potkat nemusíte, ale pokud chodíte pěšky, máte jedinečnou možnost začít se pídit po informacích, které vás zajímají. Třeba jdete stejnou cestou, jakou chodí na vycházky se školkou, povídáte si o stromech a zabrousíte na výtvarné umění, které jste shlédli v šatně a někdy se dozvíte i to, že si paní učitelka umazala tričko a Karolínka namočila culíky do červené barvy.

     JAK správně položit OTÁZKU, abychom dostali odpověď, kterou očekáváme? Tedy delší než jedno slovo?

   Zkusme se vyhýbat uzavřeným a obecným otázkám. (Jak ses měl?, Byla dnes Eliška ve škole?, Snědlas všechno?, Spinkals?...) 

      Raději svou otázku položte jinak. Tak, aby se na ni dalo odpovědět  co nejvíc. Tzn. Čím konkrétnější otázka, tím konkrétnější odpověď. (Co se ti dnes ve školce povedlo? Co se ti nejvíc líbilo? Jakou písničku jste dnes zpívali? Naučíš mě ji?, Jak se dělají ty krásné barevné listy, co jsem viděla na nástěnce?, O čem byla pohádka po obědě?, ...)

     A neměli bychom zapomenout na adekvátní REAKCI. Vyhnout se nepřiměřené kritice, ale raději s dítětem jeho pocit sdílet a pak teprve říct svůj názor. Reakce hmmm, to nic není, příště si hraj s někým jiným... na sdělení, že se dnes vaše dcerka nepohodla s Janičkou, protože ji nepůjčila kočárek, není ta, kterou dítě očekává. Je to velmi důležité, protože podle vašich reakcí se vám dítě bude nebo nebude svěřovat se svými starostmi i nadále. A teď to je nepůjčený kočárek, ale za pár let to může být něco mnohem závažnějšího.

     Dítě se svěřuje právě vám, svým nejbližším s problémem, který pro něj znamená obrovskou křivdu. Raději zkuste s dítětem pocit křivdy sdílet. Pojmenovat ho. To dítě neumí, ale vy ano. 

Tos musela být smutná, že se Janička takhle zachovala. 

A pak navrhnout řešení. 

Příště, se zkuste s Janičkou domluvit na střídání. Máte tam kočárky dva. ... 

    Po příchodu domů toho máme všichni dost a vy i děti si jistě zasloužíte pár minut oddechu. Klidně zaveďte pravidlo 30ti minut DÁT SI POKOJ.

    Další svěřovací chvíle může být příprava večere, společné jídlo u stolu a nebo cokoliv, co děláte SPOLEČNĚ. Většinou se děti rozpovídají v postýlce před pohádkou před usnutím. Jsou to ty nejkrásnější momenty. Jsou jen vaše a pro vás. V tuhle chvíli dítě už ví, že jde zítra zase do školky a myšlenky se ubírají právě tímto směrem, takže si samo vzpomene na důležitá sdělení. (Pojedeme do divadla, do školky přijde šašek, chystáme besídku, Tadeášek je dlouho nemocný a paní učitelka měla červené tričko a modré náušnice. ;-)  )
Zkrátka děti toho vědí a mají na srdíčku moc. Jen musí mít prostor na sdělení a sdílení s vámi. :-)

Patří kroužky do mateřské školy?

     Je začátek školního roku, přichází nové děti a jejich rodiče mají nějakou představu o školce. Tak jako každý, přichází i oni do nového prostředí s určitým očekáváním.

     Často slýchám otázky "Jaké kroužky vaše školka nabízí?" Odpovídám "Žádné". Následuje tázavý pohled... Jak to? Vy nemáte kroužky? Známá říkala, že u nich ve školce je Zdravé pískání, Keramika, Angličtinka, Zvídálek, Sportík, barvínek,...a já nevím co ještě. 

Musím se ptát PROČ????

     Proč někde, kde je přirozené a podnětné prostředí ke všem výše jmenovaným činnostem, musí se to nazývat kroužkem, platit za to nemalé částky a v podstatě nedělat nic jiného, než to, co má pedagog v předškolním vzdělávání zvládnout sám. Od toho tam jsme. 

     Tvoříme si plány, které se prolínají všemi oblastmi vývoje, projekty, které se zaměřují na rozvoj všech kompetencí, ke kterým má dítě směřovat, pozorujeme volnou hru dětí, děláme si záznamy, vedeme portfolia své i dětí, hodnotíme několikrát do roka, přizpůsobujeme se prostředí, počasí, potřebám dětí, rodičů, dokážeme měnit nápady z minuty na minutu, neustále motivovat, vést děti ke zdravému a slušnému stolování, základním hygienickým pravidlům, organizujeme výlety, akce, besídky, spaní ve školce, karnevaly,.... 

     Kroutím hlavou nad tím, proč si přidáváme práci nějakými kroužky a vedlejšími zájmovými aktivitami.

     Rodiče to prý chtějí. Ale paní učitelka by jim měla umět vysvětlit, že kroužek je zájmová aktivita, která patří do jiného světa, než je školka. Do odpoledních hodin a do jiných institucí.

     Rodiče slyší, že existuje kroužek Barvínek. Jejich dítě rádo kreslí, tak ho tam přihlásím. To je fajn. No 200,- za půl roku není moc. A co to znamená pro dítě? Uvedu příklad.

     Je po svačince, Anička si hraje s Eliškou v kuchyňce, zabrané do vaření a přebalování, povídají si a jejich svět si nepřeje být ničím rušen. Zrovna totiž probíhá to nejdůležitější. Socializace dítěte. Vztah s kamarádkou, přijímání rolí, adaptace, hraní si na maminku, legrace, pohoda, ... a do toho vejde paní učitelka z jiné třídy, která za sebou vede 6 dětí a volá: Barvííínééék. Koho tady mám. Aha, Aničku. Tak pojď. Aničce se nechce. Nemá povědomí o tom, že je úterý a to je Barvínek. Anička vnímá, že si hezky doteď hrála a někdo ji ze hry vytrhl. Přesto jde. Ráda přece kreslí. Paní učitelka si děti odvede, má pro ně nachystanou zajímanou práci, nové barvičky, vše je lákavé, ale Anička se nějak nemůže soustředit. Myslí na nenakrmenou panenku, smutnou kamarádku Elišku, kterou tam nechala. Cože to má vlastně kreslit? 

     Co z toho vyplývá? Za mě tedy: Přetěžování dětí, nucení do něčeho, co si samy nevybraly, nepodporování přirozených kamarádských vazeb, více práce pro učitelky a málo efektivních výsledků.

     Osobně zastávám názor, že těmito aktivitami se znehodnocuje práce učitelky, ať již kroužek provozuje ona sama, nebo si najme školka externího pracovníka. 

     

     Dobrou školku nedělá počet kroužků! Dobrá školka je o spokojených dětech!

První školní den

Máme za sebou první školní den...děti, rodiče i učitelé. Pro někoho to bylo poprvé...

Možná jste měli smíšené pocity, jestli děláte dobře, že svého miláčka dáváte do školky, ale věřte, že pokud slzička ukápla a ještě ukápne, tak je to proto, že je děťátko obklopeno tolika novými věcmi, že by to unavilo i (velké zvíře na v...)

Adaptace na školku trvá pár dnů, týdnů a hlavně je individuální. Sotva si děťátko zvykne, hned je víkend a v pondělí znovu.
Ale nevzdávejte to. Vydržte.

Doporučuji mít svůj rituál v šatně a loučení neprodlužovat. Jedna pusa stačí. 
Povídejte si s dětmi o školce.
Ukazujte mu jeho značku, skříňku, oblečení. 
Podporujte ho v samostatnosti při oblékání, jídle i hygieně. 

To vše podpoří jeho sebevědomí a ve školce se bude cítit jistější. Tím pádem bude méně plakat a více si všímat hraček, kamarádů a nových podnětů, které školka dětem nabízí.

Školka je místo, které nabízí dětem všestranný rozvoj a připravuje ho na školu  a na celý  život. 

Nikdy a nikde už dítě nenasaje tolik nových podnětů a informací. Do sedmi let se formuje charakter člověka.

https://www.kosmas.cz/knihy/117001/7-prvnich-let-zivota-rozhoduje/

Můžete si přečíst také článek Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy.

zde: http://ucitelka7.blogspot.cz/2014/07/jak-pripravit-dite-na-vstup-do-materske.html