Dnes přináším pár tipů jak zatočit s kašlem a nachlazením přírodní cestou, kterou nabízí minerální voda Vincentka.

Vincentka

Je nejproslulejším luhačovickým pramenem Vincentku zde můžete ochutnat ve formě studeného i ohřívaného nápoje. Nejčastěji se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Jako jediná ze zdejších pramenů se plní do lahví a vyrábějí se z ní další výrobky.  Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.

Jak Vincentku používat?

Skladujeme ji v chladu a temnu. Nejlépe se užívá na lačno. Nebo, bychom neměli půlhodiny po požití konzumovat jídlo. Pije se studená, nebo ohřátá, ale nejvíc na 40 stupňů, aby neztrácela drahocenné minerály.

Vincentka dokáže rozpouštět hleny v dýchacích cestách, žaludku i střevech. Proto je vhodná při onemocnění cest dýchacích, hlasivek, chorobách látkové výměny, vředech, pooperačních stavech.

Je vhodná podávat po malých dávkách po horečkách, kdy tělo ztrácí minerály. Rovněž po sportovním výkonu. 

Pro děti:         Můžeme ochutit medem a citronem

                        Nalít do rozprašovačů a stříkat do krku a do nosu

                        Přidat kapku Teatree oleje a inhalovat, nebo rovněž vstřikovat. 

                        Rozprášit na polštář před usnutím.

Vincentka přináší kromě léčivé vody také jiné výrobky. Zubní pastu, pastilky na cucání, sirup a další.  

http://www.vincentka.cz/cs

Jak bylo ve školce?

     

     Často si rodiče postesknou, že se od svých ratolestí nedozví nic to tom, co dělali ve školce. Na otázku Jak ses měl(a)? dítě odpoví: "Dobře" a to rodičům nestačí. Jak se tedy ptát správně? 

     Nejprve si pojďme říct, KDY je vhodné se ptát a kdy ne. Zní to banálně, ale v podstatě je to nejdůležitější. Představme si situaci. Rodič si přijde pro dítě do školky. Děťátko je natěšené na maminku, tatínka, nebo jiného člena a hlavně na něco co BUDE! Společně se vítají, děti běží do náručí, skáčou, předvádí se... a rodič se zeptá: Jak ses měl(a)? Ale v tuto chvíli děti školku nechávají za sebou...je minulostí. Už tam bylo dost dlouho, vše co se odehrát mělo se odehrálo. Dočkáte se tedy odpovědi. Dobře. V hlavičkách jim běží jestli půjdou s mamkou na zmrzku, nebo s taťkou pouštět draka, nebo koupit maso do řeznictví. Je jim to v podstatě jedno, hlavně, že se něco bude dít. 

     Samozřejmě, je dobře, když rodič zmíní, že ten obrázek, co visí na nástěnce,se jim povedl, nebo že vidíte, že jste oslavovali kamarádovy narozeniny, protože má v přihrádce lízátko. Ale domnívám se, že tohle konstatování stačí. Pro tuto chvíli. 

     Rodiče s dětmi opouští školku a jdou si po svých. V tuhle chvíli si děti užívají přítomnost rodiče jen pro sebe. Pomáhají s nákupem, vyberou si dobrotu a vyráží domů. Může se stát, že cestou potkají kamaráda ze třídy... nastává situace (hodna zvláštního zřetele :-)  ) kdy se může začít rodič ptát. Můžete položit otázku: To byl kamarád ze třídy? nebo Ten tvůj kamarád se pořád směje, určitě vymýšlí zajímavé rošťárny. Dítě vám začne vyvracet váš dojem smějícího se kamaráda (Ne, Pavlík dneska zlobil a Frantovi sebral hračku, když si ji Franta první vzal), nebo to potvrdí a přidá zážitek, který se mu vybaví.  (Jo, na zahradě jsme kopali jámu a Pavlík vymyslel, že tam nalijeme vodu. To bylo skvělé! ...)

     Taky nikoho potkat nemusíte, ale pokud chodíte pěšky, máte jedinečnou možnost začít se pídit po informacích, které vás zajímají. Třeba jdete stejnou cestou, jakou chodí na vycházky se školkou, povídáte si o stromech a zabrousíte na výtvarné umění, které jste shlédli v šatně a někdy se dozvíte i to, že si paní učitelka umazala tričko a Karolínka namočila culíky do červené barvy.

     JAK správně položit OTÁZKU, abychom dostali odpověď, kterou očekáváme? Tedy delší než jedno slovo?

   Zkusme se vyhýbat uzavřeným a obecným otázkám. (Jak ses měl?, Byla dnes Eliška ve škole?, Snědlas všechno?, Spinkals?...) 

      Raději svou otázku položte jinak. Tak, aby se na ni dalo odpovědět  co nejvíc. Tzn. Čím konkrétnější otázka, tím konkrétnější odpověď. (Co se ti dnes ve školce povedlo? Co se ti nejvíc líbilo? Jakou písničku jste dnes zpívali? Naučíš mě ji?, Jak se dělají ty krásné barevné listy, co jsem viděla na nástěnce?, O čem byla pohádka po obědě?, ...)

     A neměli bychom zapomenout na adekvátní REAKCI. Vyhnout se nepřiměřené kritice, ale raději s dítětem jeho pocit sdílet a pak teprve říct svůj názor. Reakce hmmm, to nic není, příště si hraj s někým jiným... na sdělení, že se dnes vaše dcerka nepohodla s Janičkou, protože ji nepůjčila kočárek, není ta, kterou dítě očekává. Je to velmi důležité, protože podle vašich reakcí se vám dítě bude nebo nebude svěřovat se svými starostmi i nadále. A teď to je nepůjčený kočárek, ale za pár let to může být něco mnohem závažnějšího.

     Dítě se svěřuje právě vám, svým nejbližším s problémem, který pro něj znamená obrovskou křivdu. Raději zkuste s dítětem pocit křivdy sdílet. Pojmenovat ho. To dítě neumí, ale vy ano. 

Tos musela být smutná, že se Janička takhle zachovala. 

A pak navrhnout řešení. 

Příště, se zkuste s Janičkou domluvit na střídání. Máte tam kočárky dva. ... 

    Po příchodu domů toho máme všichni dost a vy i děti si jistě zasloužíte pár minut oddechu. Klidně zaveďte pravidlo 30ti minut DÁT SI POKOJ.

    Další svěřovací chvíle může být příprava večere, společné jídlo u stolu a nebo cokoliv, co děláte SPOLEČNĚ. Většinou se děti rozpovídají v postýlce před pohádkou před usnutím. Jsou to ty nejkrásnější momenty. Jsou jen vaše a pro vás. V tuhle chvíli dítě už ví, že jde zítra zase do školky a myšlenky se ubírají právě tímto směrem, takže si samo vzpomene na důležitá sdělení. (Pojedeme do divadla, do školky přijde šašek, chystáme besídku, Tadeášek je dlouho nemocný a paní učitelka měla červené tričko a modré náušnice. ;-)  )
Zkrátka děti toho vědí a mají na srdíčku moc. Jen musí mít prostor na sdělení a sdílení s vámi. :-)

Patří kroužky do mateřské školy?

     Je začátek školního roku, přichází nové děti a jejich rodiče mají nějakou představu o školce. Tak jako každý, přichází i oni do nového prostředí s určitým očekáváním.

     Často slýchám otázky "Jaké kroužky vaše školka nabízí?" Odpovídám "Žádné". Následuje tázavý pohled... Jak to? Vy nemáte kroužky? Známá říkala, že u nich ve školce je Zdravé pískání, Keramika, Angličtinka, Zvídálek, Sportík, barvínek,...a já nevím co ještě. 

Musím se ptát PROČ????

     Proč někde, kde je přirozené a podnětné prostředí ke všem výše jmenovaným činnostem, musí se to nazývat kroužkem, platit za to nemalé částky a v podstatě nedělat nic jiného, než to, co má pedagog v předškolním vzdělávání zvládnout sám. Od toho tam jsme. 

     Tvoříme si plány, které se prolínají všemi oblastmi vývoje, projekty, které se zaměřují na rozvoj všech kompetencí, ke kterým má dítě směřovat, pozorujeme volnou hru dětí, děláme si záznamy, vedeme portfolia své i dětí, hodnotíme několikrát do roka, přizpůsobujeme se prostředí, počasí, potřebám dětí, rodičů, dokážeme měnit nápady z minuty na minutu, neustále motivovat, vést děti ke zdravému a slušnému stolování, základním hygienickým pravidlům, organizujeme výlety, akce, besídky, spaní ve školce, karnevaly,.... 

     Kroutím hlavou nad tím, proč si přidáváme práci nějakými kroužky a vedlejšími zájmovými aktivitami.

     Rodiče to prý chtějí. Ale paní učitelka by jim měla umět vysvětlit, že kroužek je zájmová aktivita, která patří do jiného světa, než je školka. Do odpoledních hodin a do jiných institucí.

     Rodiče slyší, že existuje kroužek Barvínek. Jejich dítě rádo kreslí, tak ho tam přihlásím. To je fajn. No 200,- za půl roku není moc. A co to znamená pro dítě? Uvedu příklad.

     Je po svačince, Anička si hraje s Eliškou v kuchyňce, zabrané do vaření a přebalování, povídají si a jejich svět si nepřeje být ničím rušen. Zrovna totiž probíhá to nejdůležitější. Socializace dítěte. Vztah s kamarádkou, přijímání rolí, adaptace, hraní si na maminku, legrace, pohoda, ... a do toho vejde paní učitelka z jiné třídy, která za sebou vede 6 dětí a volá: Barvííínééék. Koho tady mám. Aha, Aničku. Tak pojď. Aničce se nechce. Nemá povědomí o tom, že je úterý a to je Barvínek. Anička vnímá, že si hezky doteď hrála a někdo ji ze hry vytrhl. Přesto jde. Ráda přece kreslí. Paní učitelka si děti odvede, má pro ně nachystanou zajímanou práci, nové barvičky, vše je lákavé, ale Anička se nějak nemůže soustředit. Myslí na nenakrmenou panenku, smutnou kamarádku Elišku, kterou tam nechala. Cože to má vlastně kreslit? 

     Co z toho vyplývá? Za mě tedy: Přetěžování dětí, nucení do něčeho, co si samy nevybraly, nepodporování přirozených kamarádských vazeb, více práce pro učitelky a málo efektivních výsledků.

     Osobně zastávám názor, že těmito aktivitami se znehodnocuje práce učitelky, ať již kroužek provozuje ona sama, nebo si najme školka externího pracovníka. 

     

     Dobrou školku nedělá počet kroužků! Dobrá školka je o spokojených dětech!

První školní den

Máme za sebou první školní den...děti, rodiče i učitelé. Pro někoho to bylo poprvé...

Možná jste měli smíšené pocity, jestli děláte dobře, že svého miláčka dáváte do školky, ale věřte, že pokud slzička ukápla a ještě ukápne, tak je to proto, že je děťátko obklopeno tolika novými věcmi, že by to unavilo i (velké zvíře na v...)

Adaptace na školku trvá pár dnů, týdnů a hlavně je individuální. Sotva si děťátko zvykne, hned je víkend a v pondělí znovu.
Ale nevzdávejte to. Vydržte.

Doporučuji mít svůj rituál v šatně a loučení neprodlužovat. Jedna pusa stačí. 
Povídejte si s dětmi o školce.
Ukazujte mu jeho značku, skříňku, oblečení. 
Podporujte ho v samostatnosti při oblékání, jídle i hygieně. 

To vše podpoří jeho sebevědomí a ve školce se bude cítit jistější. Tím pádem bude méně plakat a více si všímat hraček, kamarádů a nových podnětů, které školka dětem nabízí.

Školka je místo, které nabízí dětem všestranný rozvoj a připravuje ho na školu  a na celý  život. 

Nikdy a nikde už dítě nenasaje tolik nových podnětů a informací. Do sedmi let se formuje charakter člověka.

https://www.kosmas.cz/knihy/117001/7-prvnich-let-zivota-rozhoduje/

Můžete si přečíst také článek Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy.

zde: http://ucitelka7.blogspot.cz/2014/07/jak-pripravit-dite-na-vstup-do-materske.html

Proč je dobře, že začne školní rok.

Domov dostane opět svou tvář - zmizí neskladné stříkací pistole a jiné důležité věci do vody, vystřídají je uklizené šuplíky v dětských pokojích, nové oblečení, aktovky, pytlíčky na papuče...

Stihneme víc věcí, protože my i děti budeme vstávat brzy a ve stejnou dobu. Což přispívá k zdravému psychickému rozpoložení.

Děti budou muset chodit dřív spát (To bude jistě náročné i pro ty nejdůslednější rodiče, ale nepolevit :-)  )

Budeme mít tolik povinností a úkolů, že nebudeme mít čas na přemýšlení o blbostech.

Peníze investujeme smysluplně. Do vzdělávání našich dětí!

Setkáme se s lidmi, se kterými jsme se přes prázdniny neviděli.

Učitelky budou usměvavé a dobře naladěné na všetečné dotazy rodičů i dětí.

Nástěnka Krok za krokem s Ferdou Mravencem

      Konečně jsem se mohla dnes podívat na to, co jsem si před prázdninami vytvořila v hlavě :-)

      Celý školní rok nás bude doprovázet Ferda Mravenec. Sháněla jsem materiál, obrázky, tiskla, kopírovala, psala a tento týden proměňujeme třídu z bitevního pole na útulné a podnětné prostředí pro děti 5 - 7 let.
      Dnes jsem se pustila do uvítací nástěnky.
      Mraveniště je z tvrdého kartonu. Cestičky jsou z měkkého papíru. Mravence jsem vytiskla, podlepila tvrdým papírem a nalepila na mraveniště. Pak už jed dolepila obálky, do kterých budu vkládat názvy týdenních bloků.

     Pro děti mám připravenou motivační pohádku, hry, výtvarné činnosti a vlastně už se těším až to s dětmi prožijeme a na jejich reakce. :-)

Nový začátek

Přiblížil se konec prázdnin... ale to zní tak nějak smutně. Raději napíši, že začíná nový školní rok. To zní mnohem optimističtěji. :-) Všechno nové a začínající je mnohem hezčí, než něco, co končí. Proto všem přeji, aby tento nový začátek byl co nejpříjemnější. 

Dětem, které jdou poprvé do školky přeji, aby je přivítaly milé paní učitelky. A ostatním úsměv na líčku a veselé přivítání s kamarády.

Rodičům, aby ustáli tento první životní mezník v životě dítěte a školka, kterou zvolili, splnila jejich očekávání.

Učitelkám přeji plno elánu, plno nápadů a samozřejmě spokojené rodiče a děti.

Přikládám něco málo pro začátek. Mám třídu předškoláčků a doprovázet nás bude celým rokem Ferda Mravenec. Bez pravidel to prostě nejde... :-)

FERDOVA PRAVIDLA

FERDA JE KAMARÁD

Všichni jsme tu kamarádi, protože se máme rádi

FERDA HEZKY MLUVÍ

Ve školce se zdravíme, hezky spolu mluvíme

FERDA UKLÍZÍ

Ať je třída vždycky čistá, vracím hračky na svá místa

FERDA SI UMÝVÁ RUCE

         Na špinavé ruce, platí troška mýdla přece                                                                

FERDA PĚKNĚ JÍ

Dobré jídlo rádi máme, kuchařkám ho pochválíme

FERDA ODPOČÍVÁ

Odpočívám na lehátku a těším se na pohádku

Recenze knihy Tvoje dítě jako šance pro tebe

Tvoje dítě jako šance pro tebe

               Kniha, kterou vám chci dnes představit, mi otevřela oči. A také mysl. A také mě donutila přemýšlet a naučila mě dívat se na vztahy a starosti lidí kolem sebe jinak. Zjišťuji, jak vše do sebe pěkně zapadá. Jako puzzle.

               Ale pěkně od začátku: Jak název napovídá, jde o dítě. O naše dítě, o dítě, které máme, které teprve plánujeme, které jde do školy i to, které je dospělé. Je ale také o dítěti v nás. O tom, co jsme v dětství prožívali my, na co vzpomínáme, i o tom, co jsme uložili někam dozadu v hlavě a mysleli jsme si, že jsme to zapomněli.

               Knížka má 51 kapitol, chronologicky seřazených od plánování rodičovství po dospělost. Zároveň však, jak z názvů kapitol vyplývá, řeší autorka nějakou situaci. Ať už běžnou, nebo specifickou. Např. Holka, nebo kluk, Začíná zlobit, Miminko je nemocné, Mám alergii, Bojím se, Rozvod,…

               Myšlenka celé knihy by se dala napsat asi takto:

Vše, co se vám děje, co prožíváte, prožívá i vaše dítě. Dítě je našim zrcadlem. Nekompromisním.

               Celá kniha je protkána příběhy z praxe. Některé jsou opravdu velmi zajímavé a nečekané, ale jak čtete knihu déle, učíte se a dokážete odhadovat, co se stane a jak to celé dopadne. Knihu jsem četla poměrně dlouho, i když je malého formátu (do kabelky ideální) celou dobu mezi čtením jsem si uvědomovala jak své mateřství, tak své dětství a vybavovaly se mi vzpomínky a zážitky, které opravdu ovlivnily mé další rozhodování.

              

Další motto knihy mohlo být:

Stačí pochopit svůj problém, přiznat si ho a nemusíte ho mít. A také pomozte pochopit problémy vašim dětem. Usnadníte jim cestu.

               Nebojte se, nečekejte rady, jak dát dětem nekonečnou volnost a nechat je růst jak dříví v lese. Naopak. Autorka má mnohdy radikální řešení situací a přitom jsou to velmi jasná a jednoduchá řešení, které neublíží ani jedné straně.

               

                 Které kapitoly mě zaujaly? Tak například Mám alergii – Autorka říká, že alergie je jen zástupný problém. Projevy alergie snižují naši schopnost reagovat, nebo spíš nereagovat. Kapitola Narozeniny 1. Rok mě dostala. Doslova. Jak přesně vystihuje pocity dítěte při prvních narozeninách. V kapitole Jdu do školy - varuje rodiče před větami typu: „Počkej, až budeš chodit do školy…, Jak nebudeš dávat pozor, nic z tebe nebude,…“ Myslím, že spousta lidí se tady (a nejen tady) pozná.

               Ale nejdůležitější je si to uvědomit.

              

  Musela jsem si přiznat, že jsem jako matka udělala několik chyb. Například kapitola o kojení mi nekompromisně nabídla zrcadlo. Na druhou stranu jsem si také mohla říct, že jsem ve spoustě věcí udělala dobře. A to nejlepší je, že jsem se chovala podle své intuice. A že to kolikrát nebylo lehké. Poslouchat rady okolí jak přebalovat, jak se starat o toho malého tvorečka. Rad může být milion, ale jen opravdová intuice vás nezklame. Jen ji v sobě najít, ale věřte, ona ve vás někde je.

A ještě jedna rada je velmi příjemná.

Nikdy není pozdě pochopit a začít myslet jinak. Jen to chce umět přehodit výhybku.

              

              

...a jak uklízíte vy?

K dnešnímu článku mě inspirovala tato fotka. 

      V běžném denním shonu člověk uklízí tak nějak pořád a nikde to není vidět. Znáte to. Ta nerovnice. Všichni něco berou, přenáší, odnáší, ale jen jeden to zase uloží zpět...Muži po sobě zanechávají stopy po celém bytě. Ale to oni musí. Mají to dané geneticky. Je to proto, že když šli dříve na lov, tak aby poznali cestu zpět k ženě a ohni... A my za nimi chodíme a sbíráme. Jsou doma a tady nemají kde zabloudit.
Moje argumenty, že olej na kolo a pumpička nemusí vítat návštěvy a že můžou být uložené ve skříni neobstojí. Prý TADY je vždycky najdu.
Říká, že mu ty věci schválně schovávám...ale já je neschovávám, já jim jen stále hledám nová místa. :-) 

     Nejmladší člen rodiny se s tím nepáře vůbec. Proč? Protože pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Opravdu jsem se snažila ho vést k systematičnosti, pořádku, vysvětlovala, že to člověku ušetří práci a čas... marně. Jeho psací stůl připomíná bitevní pole. Oblečení se válí po zemi, všude jsou balony, kopačáky, tenisáky, hopíky. Jak se v tom chaosu vyzná? 

     Vzpomínám si na jeden článek, kde nějaký psycholog nabádal rodiče, ať dítě si v pokojíčku dělá co chce. Je to jeho teritorium, jestli tam má nepořádek, ať si ho tam má a dobře mu tak. Ale zbytek bytu by měl být uklizený! Tím si vrývá do paměti model pořádku doma a zároveň respektování svého i cizího území a to pak bude učit své potomky.

     Jenomže já se občas neudržím a vletím tam. Přiznám. Nepedagogické, nevýchovné, zbytečné a neefektivní je mé vyhrožování a křik, který se podobá raněnému pávovi. 

     Nedávno spolu s tatínkem odjeli na pánskou jízdu a já jsem měla byt sama pro sebe. Musím psát diplomovou práci a potřebuji klid. První den co odjeli to šlo. Psala jsem a psala a po bytě se raději nerozhlížela.
       Druhý den jsem byla vyzvána do Ikey, což je pro mě, z malého města výzva, která se neodmítá.       Den jsem trávila nakupováním věcí do bytu, po kterých jsem dlouho toužila, ale nějak pořád nebyl čas... Věci byly nakoupeny, touha po nich uspokojena, ale výsledek neodpovídal očekávání.

Musím to tu pěkně uklidit, dát tomu fazonu... jenže musím psát tu diplomku!!!! co dřív??? 

     
      Šla jsem si uvařit kafe, že budu psát a pak uklízet. Mezi tím, co se v rychlovarné konvici vařila voda, jsem vyklidila 4 šuplíky v lince, vytřídila plastové nádobky, kterým chybí víčka (záhada). S kávou v ruce jsem plnila pračku a vysypala všechnu svou kosmetiku a serepetičky na zem. 

Jejda: Káva... diplomka....Přinutila jsem se něco napsat, abych pak mohla roztřídit ty své nezbytnosti a uložit si je do košíčků.  Povedlo se.

      Ale to nejlepší mě teprve čekalo. Květináče. Krásné, bílé. Jeden obrovský, dva velké a dva malé.

      Kytky v bytě už delší dobu volaly po přesazení a novém umístění. Jak já jsem se těšila až se budu hrabat v hlíně... Spocená v koupelně, shrbená nad vanou jsem přesazovala a sprchovala kytky, k tomu mi hrála Hegerka a mi bylo hezky. Úplně jsme cítila, že ty rostlinky mi děkují. "Konečně jsi si na nás udělala čas".

      Tak: ještě přesadit fialky a kytky na chodbě a je to. Ale ta koupelna! Tak jsem ji pořádně vydrhla a vyvoněla.
Přece ty květináče nepoložím na podlahu jen tak. Takže vysát, vytřít, utřít prach, vyleštit stoly, vyměnit prostírání a kdo to tu na mě kouká? Á náš křeček. "Tak ty si uklízíš a já mám být tady v tom nepořádku?" Křeček se taky dočkal. 

Mezitím vším jsem nějak stihla poobědvat, dodržovat pitný režim a pokecat s mamkou po telefonu, což není krátkodobá záležitost :-) 

UF! A JE TO! mrkla jsem na sebe do zrcadla. :-) Zvládla jsem to v rekordním čase s troškou chaosu... , ale s očekávaným duševním uspokojením a příjemným fyzickým vyčerpáním.
   
     Po kom že to dítě je???

    Teď už mám chlapy doma. Opět jsou všude balony a jiné sportovní nezbytnosti, koupelna se tváří, že hadr neviděla, do pokojíčku chodím až když napočítám do tří a manželovi občas něco schovám. :-))

 

Učitelské listy - Předškolní výchova zlepšuje výsledky dětí ve škole

"Na základě výsledků šetření PISA 2012 uvádí, že děti, které se neúčastnily předškolní výchovy, mají v průměru o 51 bodů horší výsledky v testech v 15 letech, což odpovídá přibližně roku studia. Toto zjištění platí i po vyloučení různých faktorů, jako např. sociálně ekonomické zázemí žáka. 

Zatímco celková míra účasti dětí v předškolním vzdělávání se zvyšuje, PISA zjistila nerovnováhu v zapojení dětí podle jejich rodinné situace: předškolní výchovy se účastní větší procento dětí z lépe situovaných rodin než z rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem. 

Tento rozdíl lze pozorovat ve všech sledovaných zemích, největší je v Polsku (48 procentních bodů), na Slovensku, v Portugalsku a v Uruguayi (mezi 25 a 30 body). Tento rozdíl se v některých sledovaných zemích v období let 2003 až 2012 dokonce zvětšil, např. na Slovensku, ve Finsku, Řecku, Lotyšsku, Polsku, Lucembursku a Rusku, v některých se zmenšil jako v Německu, Portugalsku, Makau, Koreji a Uruguaji. 

Tato zjištění ukazují, že předškolní výchova a vzdělávání se často nedostává právě těm dětem, které by z ní mohly mít největší prospěch."

A jsme u toho... my učitelky to víme už dávno, že mateřská škola je základ, na kterém se dá stavět. 
A v souvislosti s tím mě napadá...
Bohužel, není v našem státě místo pro všechny děti. Ale zase budeme mít náhrady...(dětské skupiny) a za pár let přijdou pánové z výzkumných ústavů a sdělí nám, že děti z dětských skupin nedosahují takových výsledků jako děti z mateřských škol.
Nechci být prorokem, na to nemám právo,  jen si to myslím. Jinak všichni chceme, aby byl náš národ vzdělaný... 
Ale aspoň to pomůže rodinám, když se rodič vrací po rodičovské dovolené do práce. To samozřejmě nepopírám.

Paradoxy ve vzdělávání

          Jak řekl Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Paradoxem je, že si to nemyslí rodiče ani široká veřejnost, protože považují mateřskou školu za hlídárnu a učitelky za tety. Na druhé straně se na učitelky kladou stále vyšší nároky, co se týče vzdělání, znalostí, kterými by měla správná učitelka disponovat, dokonce všichni přesně vědí, jak a co by měla učitelka dělat, jak by se měla v dané situaci zachovat a co by měla všechno znát. Ale kde je úcta k profesi? Ptám se. Na Základních školách je to podobné. Učitelky svázané normami, povinnostmi a běda, jestli ty děti nenaučí! A to vše se děje za minimálního finančního ohodnocení. Stále slyšíme stížnosti, jak naše děti nic neví, jak klesá čtenářská gramotnost, v matematických olympiádách se umísťujeme na posledních místech, nemáme dostatečný všeobecný rozhled, atd. Učitel v naší společnosti zní téměř pejorativně. Na učitelky existuje pomalu víc vtipů než na blondýnky, ale nevím, kdo jiný by tedy měl ty naše děti učit? Přitom neznám trpělivější, flexibilnější a tvořivější osoby, než učitelky. Vždyť kdo jiný, kdo má dvě ruce a dvě oči dokáže zaujmout a ještě k tomu naučit víc jak 20 dětí??? U toho se usmívat a odpovídat na nejrůznější otázky?

          Dalším paradoxem, který je téměř aktuální, je finanční ohodnocení vysokoškolsky vzdělaných učitelek mateřských škol. Jeden rok se mohly tyto mladé a zapálené učitelky cítit respektované a uznávané. Mladá učitelka, plná ideálů, nosící v hlavě spousty zajímavých metod, tvořivých nápadů, disponující znalostmi o projektování a klíčových kompetencí, se nemusí líbit ostatním. Bohužel ostatní učitelky, které nemají vysokoškolské vzdělání tak dlouho volaly po „spravedlnosti“, že se přesně za rok ocitly na stejné platové pozici jako vysokoškolsky vzdělané učitelky. Výsledek? Nulové osobní ohodnocení a pro mnohé z nich tedy žádná motivace. Vím, že existují učitelky, které přes všechny tyto „klacky pod nohy“ svou práci dělají s láskou, donekonečna vymýšlí a realizují nové nápady, ve svém volném čase, hledají, zkouší, shromažďují materiál a po večerech lepí oči krokodýlům. Jsem moc ráda, že tyto učitelky nacházejí svou motivaci v jiném směru, než ve finančním ohodnocení.

          Ještě bych se ráda vyjádřila k tématu nově vznikajících pseudoškolek a hlídáren, kam rodiče posílají své děti, protože v mateřských školách není toho času místo. Raději zaplatí více peněz, za neodpovídající péči. V těchto případech se nemůžeme bavit o přijatelných podmínkách vzdělávání. Proč se tedy na jedné straně volá po vysokoškolsky vzdělaných učitelkách a pak jim stát takhle hází klacky pod nohy? Možná mě někdo přesvědčí, že dětské skupiny budou fungovat na takové úrovni jako mateřské školy, ale přiznám se, že tomu nevěřím. Ale ráda se nechám překvapit.

Domácí tvoření

Domácí tvoření

Minulý týden mě popadla nějaká tvořivá nálada. Asi proto, že ve školce máme prázdninový provoz, stěhujeme pomůcky, třídíme materiály a hlavně s dětmi trávíme nejvíc času venku na zahradě. Tak jsem si doma doplnila tvořivý deficit :-)

 Omyla jsem skleničky od jogurtů, odlakovačem odstranila lepidlo a osušila.

 Nachystala jsem si materiál...hlavně ta krajka, ta je od mojí babičky!

 Tavící pistolí jsem ji přilepila a kousky látky ozdobila :-)

A nakonec naplnila nezbytnostmi.

Knížka - Zvládneme mateřskou školu?

Přeji krásnou sobotu!

Včera jsem zavítala do městské knihovny a knihkupectví a neodešla jsem s prázdnou :-) . V knihkupectví jsem si objednala čtyři knihy ke studiu a mám zálusk na jednu oddechovku :-) a z knihovny jsem si odnesla dva krásné kousky, o které se s Vámi podělím. 

První knížka se jmenuje Zvládneme mateřskou školu? od Heleny Kloudové. Autorka je ředitelka mateřské školy a má dostatek zkušeností z praxe i mimo školu. Založila mateřské centrum a vede několik zájmových kroužků.

Podtitulek zní Rady pro rodiče i učitele. 

Já jsem po ní sáhla z důvodu, že se mi líbí její přehlednost a názornost. Obsahově odpovídá potřebám maminek, které si kladou otázku, jak to ten můj brouček v té školce zvládne. 

Knížka je tenká, takže kabelka ji unese a prolouskanou ji máte za hodinku. Je psaná milým jazykem a hovoří ke čtenářům, tedy k rodičům a učitelům. 

Na začátku nechybí rada Roberta Fulghuma :-)

"Až vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku 

a drž se s ostatními pohromadě."

Na začátku nám autorka představuje něco málo z historie. Nechybí zde myšlenky učitele národů Jana Amose Komenského nebo Jana Svobody ani hlavní princitpy a myšlenky alternativních mateřských škol. (Waldorfská škola, Zdravá škola, Začít spolu,..)

Na straně 10 se autorka zabývá adaptací dítěte, která začíná již před nástupem do MŠ. Jak píši ve svém článku Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy. Autorka také vyzdvihuje význam mateřských center. 

Následují stránky plné barev,  obrázků, návodů na cvičení, kreslení, říkanek a dalších tipů pro rodiče. Jde vidět, že autorka píše ze zkušeností, popisuje chování dětí v různých situacích a nabízí cenné rady. 

Není opomíjena ani strava v MŠ, pohybový vývoj, jemná i hrubá motorika, rozvoj řeči, výtvarného projevu, mravního a estetického cítění,... nechybí ukázky pracovních listů.

Knížka obsahuje vše, co by mohlo rodiče zajímat. 

Ukázka z knihy:

Když dítě vyrůstá pod stálou kritikou - učí se odsuzovat.

Když dítě vyrůstá v nepřátelství - učí se bojovat.

Když dítě vyrůstá ve výsměchu - učí se být nesmělé.

Když dítě vyrůstá v hanbě - učí se cítit vinu.

Když dítě vyrůstá v toleranci - učí se být trpělivé.

Voňavé léto aneb využití aromaterapie v mateřské škole

Dnes mám pro Vás voňavý článek, který se týká mých postřehů a zkušeností s vůněmi.

               Léto je čas odpočinku, zážitků a taky vůní. Jsou všude kolem nás. Louka po dešti, les, čerstvě posečená tráva, seno,… Kvůli uspěchané době už ani všechny ty krásné vůně nevnímáme, teda pokud nejsme alergici. Schválně, když jedete na kole, funíte do kopců, hlavou vám běží myšlenky, jak být co nejdřív nahoře. Ale že zrovna míjíte rozkvetlé třešně, nebo keře jasmínu sotva zaznamenáte. Zkuste se někdy zastavit, nadechnout se a rozeznávat vůně kolem nás…

               Co nám voní, to je zdravé. Co nevoní, to nejíme, ohrnujeme nos a vybíráme dál.

               Já vůně miluji. Neustále se patlám olejíčky, zkouším nové a kupuji je jako dárek svým milým. Využívám je také k léčení rodiny… kapu jim je do vany, na kapesník, na polštář a přidávám do nosních sprejů. Ráda si vybírám šampony podle vůně a až pak podle účelu. Čichám ke všemu i k rtěnkám! Měním parfémy podle ročního období a ráda se k nim vracím a pak vzpomínám (První společné Vánoce, Dárek k promoci…)  Doslova „ulítávám“ na vůních  Yanee Candle http://www.yankeesvicky.cz/ z té rozmanitosti se mi až točí hlava. Jeden velký poklad mám i doma. Levanduli s citronem. A věřím, že v tom nejedu sama. J

               Tak to učíme i děti ve školce, chodíme na procházky a často se zastavujeme a vnímáme vůně rybníku, lesa, rozkvetlých stromů, vůni buchet ze školní kuchyně, vůni pastelek, knih.

               Zrak a sluch jsou stále online, ale čich jakoby seděl někde tiše vzadu. Ale on tam je, to víme, jak je důležitý pro naše vzpomínky zjistíme až za pár let. Znáte to. „Jéé, takhle to vonělo u babičky, když pekla koláče a takhle když jsem šla s dědou dávat seno králíkům, tahle, když jsem byla nemocná a čekala jsem na maminku a čichala do její skříně, nebo když jsem jí kradla potajmu „Fáčko“. Vůně v nás zanechávají vzpomínky i na ty zážitky, které jsme vytěsnili někam do posledního šuplíku v hlavě. Pak se stane, že něco ucítíme a BUM! Zapadlá vzpomínka je zpět.

               Voňavé zážitky si můžeme vytvořit také v mateřské škole s využitím prvků aromaterapie. Aromaterapie doslova znamená „léčbu pomocí vůní“

               Doma si zapálíme vonnou svíčku, nebo aromalampu, ale ve školce samozřejmě raději ne!

               Naštěstí existují difuzéry éterických olejů. Ty jsou ovšem dražší. Ceny se pohybují kolem 1500,-

               V době častých respiračních onemocnění je vhodné stříknout do prostoru sprej s vůní eukalyptu, tea tree, nebo borovice. Třeba do místnosti, kde děti odpočívají.

               Nebo můžeme využít aromamasáže na dlaň. Naneseme pár kapek masážního oleje na dlaň dítěte a pomalu roztíráme po dlani krouživými pohyby. Olej by měl být lisovaný za studena s přídavkem esenciálních a bio olejů. Neměl by obsahovat minerální ani rafinované oleje. To vše splňuje např. http://www.saloos.cz/telove-a-masazni-bio-oleje

               Vůně ovlivňují naši náladu. Umí nás uklidnit, povzbudit i protáhnout ucpaný nos.      

               Pro děti je třeba volit vůně jemné, aby nedráždily nosní sliznici, nebo kůži v případě masážních olejů.

Levandule skýtá uklidňující vůni, která snižuje krevní tlak, působí proti křečím, je protizánětlivá, dezinfikuje, působí antisepticky. Pomáhá při rýmě a nachlazení. Jako jeden z mála olejů se dá esenciální olej Levandule užívat neředěný přímo na pokožku, pomáhá při léčbě různých kožních poranění, čistí a hojí. Aplikuje se například jako dezinfekce při štípnutí hmyzem (obdobně jako Tea Tree Oil, Levandule je však jemnější a tedy vhodnější pro děti).

Tea Tree je vhodný nakapat do rozprašovače a stříknout do místnosti. Je známý svými desinfekčními a hojivými účinky.

Mandarinka je veselou, hřejivou vůní. Sladce ovocná esence je dětem obzvláště příjemná. Esenciální olej mandarinka má harmonizační působení, podporuje nervovou činnost, pomáhá při nervových potížích.

Heřmánek zklidňující a hojivý heřmánek je praktickým pomocníkem na mnohé dětské bolístky a neduhy. Má analgetické a protizánětlivé vlastnosti. Heřmánek mj. také pomáhá při alergiích, tlumí alergické projevy pokožky.

               Dnes venku prší. Už vím, co budu dělat, až přijdu z práce. Uklidím si v počítači J, snad se pustím k psaní diplomky a určitě si k tomu zapálím svou levandulovou svíčku J