Často si rodiče postesknou, že se od svých ratolestí nedozví nic to tom, co dělali ve školce. Na otázku Jak ses měl(a)? dítě odpoví: "Dobře" a to rodičům nestačí. Jak se tedy ptát správně?
Nejprve si pojďme říct,
KDY je vhodné se ptát a kdy ne. Zní to banálně, ale v podstatě je to nejdůležitější. Představme si situaci. Rodič si přijde pro dítě do školky. Děťátko je natěšené na maminku, tatínka, nebo jiného člena a hlavně na něco co BUDE! Společně se vítají, děti běží do náručí, skáčou, předvádí se... a rodič se zeptá:
Jak ses měl(a)? Ale v tuto chvíli děti školku nechávají za sebou...je minulostí. Už tam bylo dost dlouho, vše co se odehrát mělo se odehrálo. Dočkáte se tedy odpovědi.
Dobře. V hlavičkách jim běží jestli půjdou s mamkou na zmrzku, nebo s taťkou pouštět draka, nebo koupit maso do řeznictví. Je jim to v podstatě jedno, hlavně, že se něco bude dít.
Samozřejmě, je dobře, když rodič zmíní, že ten obrázek, co visí na nástěnce,se jim povedl, nebo že vidíte, že jste oslavovali kamarádovy narozeniny, protože má v přihrádce lízátko. Ale domnívám se, že tohle konstatování stačí. Pro tuto chvíli.
Rodiče s dětmi opouští školku a jdou si po svých. V tuhle chvíli si děti užívají
přítomnost rodiče jen pro sebe. Pomáhají s nákupem, vyberou si dobrotu a vyráží domů. Může se stát, že cestou potkají kamaráda ze třídy... nastává situace (hodna zvláštního zřetele :-) ) kdy se může
začít rodič ptát. Můžete položit otázku:
To byl kamarád ze třídy? nebo Ten tvůj kamarád se pořád směje, určitě vymýšlí zajímavé rošťárny. Dítě vám začne vyvracet váš dojem smějícího se kamaráda (
Ne, Pavlík dneska zlobil a Frantovi sebral hračku, když si ji Franta první vzal), nebo to potvrdí a přidá zážitek, který se mu vybaví.
(Jo, na zahradě jsme kopali jámu a Pavlík vymyslel, že tam nalijeme vodu. To bylo skvělé! ...)
Taky nikoho potkat nemusíte, ale pokud chodíte pěšky, máte jedinečnou možnost začít se pídit po informacích, které vás zajímají. Třeba jdete stejnou cestou, jakou chodí na vycházky se školkou, povídáte si o stromech a zabrousíte na výtvarné umění, které jste shlédli v šatně a někdy se dozvíte i to, že si paní učitelka umazala tričko a Karolínka namočila culíky do červené barvy.
JAK správně položit OTÁZKU, abychom dostali odpověď, kterou očekáváme? Tedy delší než jedno slovo?
Zkusme se
vyhýbat uzavřeným a obecným otázkám. (
Jak ses měl?, Byla dnes Eliška ve škole?, Snědlas všechno?, Spinkals?...)
Raději svou otázku položte jinak. Tak, aby se na ni dalo odpovědět co nejvíc. Tzn. Čím konkrétnější otázka, tím konkrétnější odpověď. (Co se ti dnes ve školce povedlo? Co se ti nejvíc líbilo? Jakou písničku jste dnes zpívali? Naučíš mě ji?, Jak se dělají ty krásné barevné listy, co jsem viděla na nástěnce?, O čem byla pohádka po obědě?, ...)
A neměli bychom zapomenout na adekvátní REAKCI. Vyhnout se nepřiměřené kritice, ale raději s dítětem jeho pocit sdílet a pak teprve říct svůj názor. Reakce hmmm, to nic není, příště si hraj s někým jiným... na sdělení, že se dnes vaše dcerka nepohodla s Janičkou, protože ji nepůjčila kočárek, není ta, kterou dítě očekává. Je to velmi důležité, protože podle vašich reakcí se vám dítě bude nebo nebude svěřovat se svými starostmi i nadále. A teď to je nepůjčený kočárek, ale za pár let to může být něco mnohem závažnějšího.
Dítě se svěřuje právě vám, svým nejbližším s problémem, který pro něj znamená obrovskou křivdu. Raději zkuste s dítětem pocit křivdy sdílet. Pojmenovat ho. To dítě neumí, ale vy ano.
Tos musela být smutná, že se Janička takhle zachovala.
A pak navrhnout řešení.
Příště, se zkuste s Janičkou domluvit na střídání. Máte tam kočárky dva. ...
Po příchodu domů toho máme všichni dost a vy i děti si jistě zasloužíte pár minut oddechu. Klidně zaveďte pravidlo 30ti minut DÁT SI POKOJ.
Další svěřovací chvíle může být příprava večere, společné jídlo u stolu a nebo cokoliv, co děláte
SPOLEČNĚ. Většinou se děti rozpovídají v postýlce před pohádkou před usnutím. Jsou to ty nejkrásnější momenty. Jsou jen vaše a pro vás. V tuhle chvíli dítě už ví, že jde zítra zase do školky a myšlenky se ubírají právě tímto směrem, takže si samo vzpomene na důležitá sdělení. (Pojedeme do divadla, do školky přijde šašek, chystáme besídku, Tadeášek je dlouho nemocný a paní učitelka měla červené tričko a modré náušnice. ;-) )
Zkrátka děti toho vědí a mají na srdíčku moc. Jen musí mít prostor na sdělení a sdílení s vámi. :-)
Dnes přináším pár tipů jak zatočit s kašlem
a nachlazením přírodní cestou, kterou nabízí minerální voda Vincentka.
