Rozmohl se nám tady takový nešvar...

:-) ale tentokrát nejde o sprostá slovíčka dětí :-), ale o nešvary učitelek... Především o chválení a odměňování dětí.

Poslední dobou se často setkávám s tím, že učitelky odměňují děti sladkostmi. 

Zabývám otázkou, jak chválit děti, jak je odměňovat a zda vůbec je odměňovat. Například za to, že si uklidí hračky, zvednou spadnutý ručník, nebo zasunou židličku. Podle mě to jsou samozřejmé věci, které si , zaslouží naši pozornostale ne bonbon.

Zajímá mě, jak odměňujete děti ve třídě. Jestli pouze slovně, nebo sladkostmi a nebo pomocí různých smajlíků apod.

Shodneme se myslím na tom, že odměnou chceme u dětí podnítit správné chování. Motivovat je k pozitivnímu myšlení a konání. 

Na čem se ale často neshodnu s kolegyněmi nebo okolím, je právě ta forma. 

Zásadně nesouhlasím s odměňováním dětí sladkostmi. Nemám teď na mysli problematiku obezity u dětí nebo kazivost zubů. Nelíbí se mi to z výchovného hlediska.

Stává se mi, že za mnou přijdou děti, že uklidily, jestli jim dám bonbon... No to teda nedám! Řeknu si pro sebe. Nahlas vysvětlím, že uklízíme proto, abychom to měli ve třídě hezké a bonbon dám dětem tehdy, když budu chtít a proto, že je mám ráda. Troufám si říct, že se mi to daří. Ale někdy si připadám, když chci po dětech, aby uklízely, že mluvím hebrejsky, nebo snad mají děti zacpané uši. Ale nic z toho se neděje. Důvod je jinde.... 

Dalším častým zlozvykem jsou pochvaly typu:  "Nooo, ty jsi šikulka. Máš to kráásné. Pěkné." A je hotovo. Pochváleno. Jde se dál. Ale ono to tak není. Dítě velmi dobře ví, jestli to má krásné, nebo ne. Dokonce ví, že se mu na obrázku něco nepovedlo, že včera to bylo vydařenější...ale když je to taky krásné... Co si má dítě myslet? Podle mě, se přestane snažit, rozvíjet svou přirozenou kreativitu. 

Taky se mi stane, že z nedostatku času šmahem dítě za něco pochválím, ale vím o tom a snažím se to změnit. 

Co mi přijde opravdu jako nešťastný nápad je ukazování celé třídě výkres (výrobek...) se slovy: "Vidíte, Anička to nakreslila krásně, tak to má být" Ha a co na to ostatní děti? Já myslím, že od této chvíle jim nejde o dílo, které mají vytvořit, ale o to, jak se vyrovnat Aničce. Což sebou nese další postoje a pocity dětí. Nikdy se Aničce nevyrovnám, nemám na to, nemám ji rád a vůbec... nebaví mě to. Anička za nic nemůže, ale už je zaškatulkovaná.

A jak to má být správně? Popsat obrázek. Poznám, kde dítě přitlačilo a kde přetáhlo a klidně to řeknu. "Tady jsi se snažila, máš ráda růžovou barvu, že? Ale tomu mráčku ještě něco chybí, podívej. Je nedomalovaný..." Líbilo se mi, jak jste pěkně otvírali pusu při zpívání,..."

Je vyčerpávající hledat na třech čárách obraz, který dítě vytvořilo, ale zájem lze projevit vždy. Otázkou: "co to je?" (jednoduché že?) 

Jen najít čas a mít zájem. To je to, co často chybí. Bohužel. 

Kdysi jsem se setkala s tím, že si učitelky vedly jmenný seznam dětí a u nich řady červených nebo černých razítek... Měly to vylepené na dveřích mezi třídou a umývárnou. Děti kolem toho musely projít denně mockrát. A moc dobře věděly, kde je jejich jméno. 

Ale ať nekončím negativně. Jsem přesvědčená o tom, že se tyto nešvary daří z našich českých tříd vystrnadit, že učitelky mají snahu je nahrazovat smysluplnějšími výrazy a chováním. 

Ono totož stačí docela málo. :-)

Domácí mátový sirup

Bylinky a koření mám velmi ráda, bohužel nemám zahrádku, kde bych je mohla pěstovat, ale za to moje tchyně ano. A obrovskou. V Tatrách, kde je čistý vzduch, krásná příroda a klid. Co si více přát na konci prázdnin, před začátkem školního roku?

Rozhodla jsem se strávit týden u rodičů svého manžela. Ano, týden, 24 hodin denně s tchyní :-)) Ne sama, ale se synem, který využíval zahradu k jinému účelu než já (kopání do balónu a střílení prakem, který mu děda vyrobil). A bylo to výborné rozhodnutí.

Měla jsem týden all inclusive. Ráno mě probudila vůně kávy, ani ne za hodinku byla svačinka, pak oběd s polévkou samozřejmě, následovala kávička a zákusek a pak něco k zakousnutí a teplá večeře - jen na vysvětlenou: tchyňka je učitelka MŠ v důchodu :-)

Mezitím jsme pekly, vařily a hlavně vyráběly domácí marmelády, zavařeniny a sirupy, chodily do obchodu a prostě si jen tak užívaly.

Podělím se s vámi o výrobu domácího mátového sirupu.

Natrhala jsem mátu do 10l nádoby. Vše jsem promyla čistou vodou a nechala okapat. Flekaté lístečky jsem odstranila. Dala jsem vařit 2l vody a nechala zchladit. 

 Nakrájela jsem jeden citron, ale mohou být i dva, tři, klidně i limetky. Bez kůry, pokud není tedy bio. 

 Vše jsem vložila do převařené a vychlazené vody a čekala....a čekala.... 48 hodin :-)

Mezitím jsem si třeba četla :-) 

Po dvou dnech máta vypadala takto.

Vyždímala jsem všechnu vodu z máty a citronů. Šťávu jsem převařila s 1 kg cukru. Lepší by byl hnědý, ale nebyl po ruce, takže klasika krystal.

Nechala jsem krátce asi 3 minutky projít varem a lila do sklenic. Ty jsem zavíčkovala a obrátila dnem vzhůru. Sirup nemá krásně zelenou barvu jako v obchodech, není tam žádné barvivo. Ani nemá hustotu, na kterou jsme zvyklí u sirupů, ale zato je opravdu domácí :-)

Na zdraví!!!

Knihy nejen na léto

Po dlouhatánské době, téměř po roce se hlásím s novým článkem :-)
Jen na okraj. Uplynulý rok byl hektický po všech stránkách. Jednak jsem ukončila magisterské studium na FF Univerzity Palackého, takže místo blogu jsem psala hlavně diplomku. Pobyla jsem si v nemocnici a co se týká pracovního vytížení nemusím se asi moc rozepisovat. Učitelky rozumí ;-) Připravovala jsem předškoláky k zápisu, účastnili jsme se mnoha akcí, od plavání, lyžování, soutěží, besídky a hlavně školy v přírodě. Nakonec jsem se se svými předškoláčky musela rozloučit. Po třech letech intenzivního vztahu s dětmi i rodiči bude určitě na co vzpomínat.
A protože mám 4 týdny volno, mohu si dovolit ten luxus nicnedělání. Tzn. Kolo, moře, knihy a hlavně rodina!
Dnes bych ráda přispěla článkem, jaké knížky odpočívají na mém nočním stolku.

Po všech těch skriptech a studování jsem byla doslova hladová po normální literatuře. Jako první jsem nesáhla po beletrii, ale spíš po takovém návodu, jak mít ráda sou domácnost, uspořádat si ji tak, aby mě péče o ni bavila. Návod jak si systematicky zařídit domácnost, zvládat s úsměvem rodinu, odchody do práce, školek a jak vyřešit manželovy poházené svršky zvládla s lehkostí Jennifer L. Scottová  S Madame Chic doma 


Po té jsem se pustila do dárku od své babičky. Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Knížka mi ležela doma asi půl roku, ale protože jsem si ji chtěla vychutnat, čekala až na ni prostě budu mít chuť. Zcela mě pohltila do krajiny, kde bohyně žily, vtáhla mě do děje a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Katka si s dějem dala velkou práci a určitě si zaslouží všechna ocenění, která díky bohyním získala.

Nesmí chybět ani už několikrát prolistovaná kniha Rok s Krtkem, protože mě čekají noví malošci, se kterými budu trávit tři roky, než je vyšlu do školy a pro nejmenší děti se mi osvědčila práce s krtečkem. Děti ho znají, je milý, dostupný od knih, puzzlí, her, omalovánek,... takže můj rok se ponese ve spolupráci s tímto tvorečkem :-)

 Dlouho jsem hledala nějakou přehlednou knihu o přírodní léčbě, bylinkách, do které mohu kdykoliv nahlédnout a mít ji prostě po ruce. Nová miniencyklopedie přírodní léčby od Igora Bukovského je přesně to, co jsem hledala. A ještě byla v akci :-)

 Zálusk si dělám na Antistresové omalovánky pro dospělé. Ty se budou určitě hodit.

 Neznám lepší knihu o psychologii než tuto "bibli" od Marka Hermana najděte si svého marťana. Nejen, že autor je skvělý člověk, aspoň co jsem měla možnost poznat při setkání s ním, ale kniha je tak krásně lidsky napsaná, že jí rozumí každý a hlavně je v ní tolik pravdy, až z toho mrazí.

Od druhé babičky jsem dostala tuto nádhernou knihu o ženě, která změnila nejen módu, ale také myšlení mnoha lidí, ovlivnila jejich pohled na svět, oplývala humorem a přes všechna úskalí, které jí život připravil, se  z ní stala uznávaná ikona. Těším se na ni. Na COCO Chanel od Lisy Chaneyové. 









Od Zdenky Jordánové jsem četla knihu Tvoje dítě, jako šance pro tebe http://ucitelka7.blogspot.cz/2014/08/recenze-knihy-tvoje-dite-jako-sance-pro.html
a proto, když jsem v knihovně narazila na žlutý obal knihy Poznej svůj cíl, hned jsem po něm sáhla a těším se, až se začtu. Protože to pak půjde hodně rychle. Nevím, kdo za mě vyžehlí, ale hlavně přeci musím znát svůj cíl. ;-)

Venku je krásně. Vyrážíme se synem na bazén, jdu balit vše potřebné, hlavně tedy nějakou knihu a cestou se stavím v knihovně, protože mám hroznou chuť si přečíst nějakou detektivku.
Nevím, jak vy, ale já občas čtu dvě knížky naráz. Jednu beletrii a jednu nějakou tu populárně naučnou. :-)
Hezké léto a prázdniny!!!!