Tvoje
dítě jako šance pro tebe
Kniha,
kterou vám chci dnes představit, mi otevřela oči. A také mysl. A také mě
donutila přemýšlet a naučila mě dívat se na vztahy a starosti lidí kolem sebe
jinak. Zjišťuji, jak vše do sebe pěkně zapadá. Jako puzzle.
Ale
pěkně od začátku: Jak název napovídá, jde o dítě. O naše dítě, o dítě, které
máme, které teprve plánujeme, které jde do školy i to, které je dospělé. Je
ale také o dítěti v nás. O tom, co jsme v dětství prožívali my, na co
vzpomínáme, i o tom, co jsme uložili někam dozadu v hlavě a mysleli jsme
si, že jsme to zapomněli.
Knížka
má 51 kapitol, chronologicky seřazených od plánování rodičovství po dospělost.
Zároveň však, jak z názvů kapitol vyplývá, řeší autorka nějakou situaci. Ať
už běžnou, nebo specifickou. Např. Holka,
nebo kluk, Začíná zlobit, Miminko je nemocné, Mám alergii, Bojím se, Rozvod,…
Myšlenka
celé knihy by se dala napsat asi takto:
Vše, co se vám děje, co prožíváte, prožívá i vaše
dítě. Dítě je našim zrcadlem. Nekompromisním.
Celá
kniha je protkána příběhy z praxe. Některé jsou opravdu velmi zajímavé a
nečekané, ale jak čtete knihu déle, učíte se a dokážete odhadovat, co se stane
a jak to celé dopadne. Knihu jsem četla poměrně dlouho, i když je malého
formátu (do kabelky ideální) celou dobu mezi čtením jsem si uvědomovala jak své
mateřství, tak své dětství a vybavovaly se mi vzpomínky a zážitky, které
opravdu ovlivnily mé další rozhodování.
Další
motto knihy mohlo být:
Stačí pochopit svůj problém, přiznat si ho a
nemusíte ho mít. A také pomozte pochopit problémy vašim dětem. Usnadníte jim
cestu.
Nebojte
se, nečekejte rady, jak dát dětem nekonečnou volnost a nechat je růst jak dříví
v lese. Naopak. Autorka má mnohdy radikální řešení situací a přitom jsou
to velmi jasná a jednoduchá řešení, které neublíží ani jedné straně.
Které
kapitoly mě zaujaly? Tak například Mám
alergii – Autorka říká, že alergie je jen zástupný problém. Projevy alergie
snižují naši schopnost reagovat, nebo spíš nereagovat. Kapitola Narozeniny 1. Rok mě dostala. Doslova.
Jak přesně vystihuje pocity dítěte při prvních narozeninách. V kapitole Jdu do školy - varuje rodiče před
větami typu: „Počkej, až budeš chodit do
školy…, Jak nebudeš dávat pozor, nic z tebe nebude,…“ Myslím, že
spousta lidí se tady (a nejen tady) pozná.
Ale
nejdůležitější je si to uvědomit.
Musela
jsem si přiznat, že jsem jako matka udělala několik chyb. Například kapitola o
kojení mi nekompromisně nabídla zrcadlo. Na druhou stranu jsem si také mohla
říct, že jsem ve spoustě věcí udělala dobře. A to nejlepší je, že jsem se
chovala podle své intuice. A že to kolikrát nebylo lehké. Poslouchat rady okolí
jak přebalovat, jak se starat o toho malého tvorečka. Rad může být milion, ale
jen opravdová intuice vás nezklame. Jen ji v sobě najít, ale věřte, ona ve
vás někde je.
A ještě jedna rada je
velmi příjemná.
Nikdy
není pozdě pochopit a začít myslet jinak. Jen to chce umět přehodit výhybku.
