Tak nám venku prší...a co se dá dělat při takovém počasí? Můžeme toho dělat spoustu... uklízet, zavařovat, balit děti na tábory, ale když tohle všechno máme (a klidně i když nemáme) tak je stejně nejlepší zalézt si někam, kde nás nikdo neruší a číst si.
Já jsem bleskurychle dočetla tuto knížku, kterou jsem si koupila za odměnu! Ukončila jsem první ročník navazujícího magisterského studia. Když jsem viděla autorku, tak nebylo o čem přemýšlet. Nezklamala. Přinesla mi přesně to, čeho jsem měla málo. Vtipné, šmrncovní počteníčko! S dobrým koncem samozřejmě.
Začátek nepřekvapí, rychle se to "rozjede" a pak se to nese ve stejném duchu...."seberete seneberete.... " "serozvede senerozvede" až na konci knížky to dopadne tak, jak má. A protože hlavní hrdinka mi je moc sympatická, tak se to četlo jedním dechem... Za mě tedy palec nahoru!
A jednou se do té Paříže musím opravdu podívat!

Letní čtení

Milé kolegyně, než nám začnou prázdniny, buď doslova, nebo alespoň prázdninový provoz ve školkách :-) ráda bych Vám doporučila pár zajímavých knih ke čtení. Za celý rok toho načteme spoustu. Pedagogické literatury máme kolem sebe dost, odborných časopisů, článků také a tak si myslím, že je na čase se odměnit a ponořit se do něčeho méně náročného. 

Určitě máme každá z nás své TOP tituly, po kterých rády znovu sáhneme.

Dnes bych Vám ráda představila knížku od rakouské autorky.

Susanna Kubelka.

Madame dnes přijde později

Příběh vídeňské architektky ve středním věku, která se rozhodla žít v Paříži. Zde se zamiluje a později provdá. Manžel ji však zklame svým plytkým chováním a ona svou situaci řeší temperamentním způsobem.

Knihu jsem četla 3x a věřím, že se k ní ještě mnohokrát vrátím. Líbí se mi, jak autorka popisuje Paříž, jak se hlavní hrdinka Tizia se svým vídeňským temperamentem chopí situace a řeší ji po svém. Nenechá si nic líbit a spřádá plány jak se svému nevěrnému muži pomstí. Prožívá úsměvná dobrodružství a to vše s grácií, jemností a šarmem. Nechybí osudové setkání a šťastný konec. Pro mě je to knížka na léto stvořená!

Mateřským školám zvoní umíráček...

Dnes mě zaujal článek v Haló novinách o dětských skupinách a jejich dopadu na mateřské školy.
http://www.halonoviny.cz/articles/view/24906269
...neustále slyšíme, jak naše školství upadá, klesá úroveň logického myšlení, jak jsou děti neobratné při pohybových činnostech, nesamostatné při sebeobsluze a mohla bych jmenovat donekonečna... Mateřské školy dětem nabízí všestranný rozvoj, věnují se dětem ve všech oblastech jejich vývoje, tvoří vzdělávací programy, individuální vzdělávací plány, vedou děti k pohybu, obratnosti a zdravému životnímu stylu. To vše díky kvalifikovaným učitelkám, které i při zaměstnání studují vysoké školy, neustále si rozšiřují znalosti a pak přijde tenhle ... zákon o dětských skupinách a učitelky to hodí dolů. Na pozice HLÍDAČEK!!!!! Je mi z toho smutno.

Školka hrou

Někdy mi připadá, že jsme zahlcení a přeinformovaní a ztrácíme svůj selský rozum. Proto si občas pustím divadelní představení 4 dohody s Jardou Duškem, abych se zastavila a uvědomila si, co je v životě důležité. Jestli je opravdu tak moc důležité umět nazpaměť básničku, umět nakreslit kočičku (postavu, strom) a ještě to vézt v dokumentaci jako portfolio dítěte a bádat nad tím, zda je, nebo není zralé pro školu. 

Jestli není lepší být kreativní i za cenu toho, že to někdy neladí učitelskému oku... 

Vystavujeme na nástěnkách po školce dětské výtvory, jeden vedle druhého a vlastně jsou všechny stejné. Myslím si, že je důležité nechat dítě vyjádřit na papíře to, co cítí ono samo, ne paní učitelka. Když se totiž kolikrát nad "čmáranicí" pozastavím a dotyčného malíře se zeptám: "Cos nakreslil?"... dostává se mi odpovědi, kterou bych sama nikdy nevymyslela. Ale dítě v tom má jasno. "To je dusno, paní učitelko"

Vím, že je to někdy těžké. Jsme základním kamenem ve vzdělávacím systému a ten má svá pravidla. Rámcový vzdělávací systém pro předškolní vzdělávání nám učitelkám ukazuje cestu kam směřovat, ale naštěstí je na nás učitelkách, jak děti provedeme na té cestě před vstupem do základní školy. Předškolní věk, je doba hraní a to bychom měly mít na paměti denně.  Vždyť Profesor Zdeněk Matějček řekl: "Jesle by si dítě nevymyslelo, školku ano." a proč? Protože základním učením v tomhle věku je hraní, poznávání, zkoumání a radování! 

Taková relaxační neděle

Taky máte na konci školního roku pocit, že melete z posledního?

Na oběd jsem pozvala manželovu rodinu, sešlo se nás včetně nemluvňat 9. Bylo veselo, všem chutnalo a tak jsem si dnes říkala, že budu po obědě ležet a na ten poslední školní týden se hezky nachystám. Udělám něco pro sebe... nalakuji si nehty, budu si číst, protože když schnou a schnou dlouho! se nedá dělat nic jiného.

Koupila jsem si skvělou knížku od Susanny Kubelkové Adieu Vídni, Bonjour Paříži, tak se na ni těším, mám ji rozečtenou a znáte to, pořád musím myslet, jak to bude dál???

Jenomže  člověk míní, tchyňka mění. Dovezla mi třešně a tak jsem se pustila do pečení. Naštěstí to bylo raz dva, ale ty nehty...ty musím dnes ještě stihnout :-)

Moje cesta k učitelství

Jak už to tak bývá, rodiče své děti ovlivňují i ve výběru povolání. 

Můj otec byl učitel a dělal vše pro to, abych se já učitelkou nestala. Chtěl, abych cestovala, dělala to, co on v minulém režimu nemohl. Vystudovala jsem tedy jiný obor. Pak jsem také pracovala jako prodavačka, účetní, recepční, asistentka a stejně jsem se shodou náhod ocitla ještě jako bezdětná v mateřském centru, které jsem také chvilku vedla. A pak jsem měla jasno. Vystuduji "pajdák" a půjdu za svým snem...

Pár let trvalo než mě přijali. Mezitím se nám narodil syn a já začala studovat. Úspěšně jsem dokončila bakalářské studium a získávala své první zkušenosti v mateřských školách. 

Den, kdy mě přijali do školky, kde pracuji, byl jedním z těch krásných šťastných dnů a já jsem si konečně mohla říct: "Ano, mělo to smysl. Všechno to učení, odbíhání od syna, dojíždění, nervy, slzy..." 

A nelituji. Dny strávené nad učením vracím rodině volnými víkendy, svátky a čtyřmi týdny o prázdninách. 

Co vy, ostatní učitelky, jak jste se dostaly k téhle profesi? Bylo to vaše dětské přání, nebo nebylo zbytí? 

Přeji krásnou neděli!

Přijede manželova rodina. Jdu vařit něco dobrého a užijeme si neděli v rodinném kruhu.

Něco o mě

Zdravím Vás,
ráda bych se představila. Jsem učitelka v mateřské škole a jsem jí ráda. Mám osmiletou praxi.
Ale jsem také matka, manželka, dcera, přítelkyně, sousedka,... Proto bych zde ráda sdílela své radost i starosti všedních i svátečních dnů. Chci říct, že učitelka v mateřské škole, je také normální člověk, i když občas poznamenaný svou profesí :-)
Přiblížil se konec školního roku a já už opravdu melu z posledního. :-) Ale zároveň už mi v hlavě naskakují nápady na příští školní rok.
Zajímalo by mě, jak to máte Vy, ostatní učitelky. :-) jak se Vám učí, jak se těšíte do práce, co Vám dělá radost, co naopak těžkou hlavu.
Také by mě zajímalo, jak rodiče pohlíží na nás, učitelky, co od nás očekávají, s jakými pocity nám poprvé předávají děti do péče a s jakými se pak po letech loučí.