Jak už to tak bývá, rodiče své děti ovlivňují i ve výběru povolání.
Můj otec byl učitel a dělal vše pro to, abych se já učitelkou nestala. Chtěl, abych cestovala, dělala to, co on v minulém režimu nemohl. Vystudovala jsem tedy jiný obor. Pak jsem také pracovala jako prodavačka, účetní, recepční, asistentka a stejně jsem se shodou náhod ocitla ještě jako bezdětná v mateřském centru, které jsem také chvilku vedla. A pak jsem měla jasno. Vystuduji "pajdák" a půjdu za svým snem...
Pár let trvalo než mě přijali. Mezitím se nám narodil syn a já začala studovat. Úspěšně jsem dokončila bakalářské studium a získávala své první zkušenosti v mateřských školách.
Den, kdy mě přijali do školky, kde pracuji, byl jedním z těch krásných šťastných dnů a já jsem si konečně mohla říct: "Ano, mělo to smysl. Všechno to učení, odbíhání od syna, dojíždění, nervy, slzy..."
A nelituji. Dny strávené nad učením vracím rodině volnými víkendy, svátky a čtyřmi týdny o prázdninách.
Co vy, ostatní učitelky, jak jste se dostaly k téhle profesi? Bylo to vaše dětské přání, nebo nebylo zbytí?
Přeji krásnou neděli!
Přijede manželova rodina. Jdu vařit něco dobrého a užijeme si neděli v rodinném kruhu.
Můj sen je to také a teprv se ted chystám na studium, podávám přihlášky, ale snad se mi to splní Váš blog jsem dnes navštívila poprvé a snad mě inspiruje, vypadá to že ano, práce učitelky ve školce musí být moc kreativní a to mě na tom láká
OdpovědětVymazat