Někdy mi připadá, že jsme zahlcení a přeinformovaní a ztrácíme svůj selský rozum. Proto si občas pustím divadelní představení 4 dohody s Jardou Duškem, abych se zastavila a uvědomila si, co je v životě důležité. Jestli je opravdu tak moc důležité umět nazpaměť básničku, umět nakreslit kočičku (postavu, strom) a ještě to vézt v dokumentaci jako portfolio dítěte a bádat nad tím, zda je, nebo není zralé pro školu.
Jestli není lepší být kreativní i za cenu toho, že to někdy neladí učitelskému oku...
Vystavujeme na nástěnkách po školce dětské výtvory, jeden vedle druhého a vlastně jsou všechny stejné. Myslím si, že je důležité nechat dítě vyjádřit na papíře to, co cítí ono samo, ne paní učitelka. Když se totiž kolikrát nad "čmáranicí" pozastavím a dotyčného malíře se zeptám: "Cos nakreslil?"... dostává se mi odpovědi, kterou bych sama nikdy nevymyslela. Ale dítě v tom má jasno. "To je dusno, paní učitelko"
Vím, že je to někdy těžké. Jsme základním kamenem ve vzdělávacím systému a ten má svá pravidla. Rámcový vzdělávací systém pro předškolní vzdělávání nám učitelkám ukazuje cestu kam směřovat, ale naštěstí je na nás učitelkách, jak děti provedeme na té cestě před vstupem do základní školy. Předškolní věk, je doba hraní a to bychom měly mít na paměti denně. Vždyť Profesor Zdeněk Matějček řekl: "Jesle by si dítě nevymyslelo, školku ano." a proč? Protože základním učením v tomhle věku je hraní, poznávání, zkoumání a radování!
Žádné komentáře:
Okomentovat