...a jak uklízíte vy?

K dnešnímu článku mě inspirovala tato fotka. 

      V běžném denním shonu člověk uklízí tak nějak pořád a nikde to není vidět. Znáte to. Ta nerovnice. Všichni něco berou, přenáší, odnáší, ale jen jeden to zase uloží zpět...Muži po sobě zanechávají stopy po celém bytě. Ale to oni musí. Mají to dané geneticky. Je to proto, že když šli dříve na lov, tak aby poznali cestu zpět k ženě a ohni... A my za nimi chodíme a sbíráme. Jsou doma a tady nemají kde zabloudit.
Moje argumenty, že olej na kolo a pumpička nemusí vítat návštěvy a že můžou být uložené ve skříni neobstojí. Prý TADY je vždycky najdu.
Říká, že mu ty věci schválně schovávám...ale já je neschovávám, já jim jen stále hledám nová místa. :-) 

     Nejmladší člen rodiny se s tím nepáře vůbec. Proč? Protože pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Opravdu jsem se snažila ho vést k systematičnosti, pořádku, vysvětlovala, že to člověku ušetří práci a čas... marně. Jeho psací stůl připomíná bitevní pole. Oblečení se válí po zemi, všude jsou balony, kopačáky, tenisáky, hopíky. Jak se v tom chaosu vyzná? 

     Vzpomínám si na jeden článek, kde nějaký psycholog nabádal rodiče, ať dítě si v pokojíčku dělá co chce. Je to jeho teritorium, jestli tam má nepořádek, ať si ho tam má a dobře mu tak. Ale zbytek bytu by měl být uklizený! Tím si vrývá do paměti model pořádku doma a zároveň respektování svého i cizího území a to pak bude učit své potomky.

     Jenomže já se občas neudržím a vletím tam. Přiznám. Nepedagogické, nevýchovné, zbytečné a neefektivní je mé vyhrožování a křik, který se podobá raněnému pávovi. 

     Nedávno spolu s tatínkem odjeli na pánskou jízdu a já jsem měla byt sama pro sebe. Musím psát diplomovou práci a potřebuji klid. První den co odjeli to šlo. Psala jsem a psala a po bytě se raději nerozhlížela.
       Druhý den jsem byla vyzvána do Ikey, což je pro mě, z malého města výzva, která se neodmítá.       Den jsem trávila nakupováním věcí do bytu, po kterých jsem dlouho toužila, ale nějak pořád nebyl čas... Věci byly nakoupeny, touha po nich uspokojena, ale výsledek neodpovídal očekávání.

Musím to tu pěkně uklidit, dát tomu fazonu... jenže musím psát tu diplomku!!!! co dřív??? 

     
      Šla jsem si uvařit kafe, že budu psát a pak uklízet. Mezi tím, co se v rychlovarné konvici vařila voda, jsem vyklidila 4 šuplíky v lince, vytřídila plastové nádobky, kterým chybí víčka (záhada). S kávou v ruce jsem plnila pračku a vysypala všechnu svou kosmetiku a serepetičky na zem. 

Jejda: Káva... diplomka....Přinutila jsem se něco napsat, abych pak mohla roztřídit ty své nezbytnosti a uložit si je do košíčků.  Povedlo se.

      Ale to nejlepší mě teprve čekalo. Květináče. Krásné, bílé. Jeden obrovský, dva velké a dva malé.

      Kytky v bytě už delší dobu volaly po přesazení a novém umístění. Jak já jsem se těšila až se budu hrabat v hlíně... Spocená v koupelně, shrbená nad vanou jsem přesazovala a sprchovala kytky, k tomu mi hrála Hegerka a mi bylo hezky. Úplně jsme cítila, že ty rostlinky mi děkují. "Konečně jsi si na nás udělala čas".

      Tak: ještě přesadit fialky a kytky na chodbě a je to. Ale ta koupelna! Tak jsem ji pořádně vydrhla a vyvoněla.
Přece ty květináče nepoložím na podlahu jen tak. Takže vysát, vytřít, utřít prach, vyleštit stoly, vyměnit prostírání a kdo to tu na mě kouká? Á náš křeček. "Tak ty si uklízíš a já mám být tady v tom nepořádku?" Křeček se taky dočkal. 

Mezitím vším jsem nějak stihla poobědvat, dodržovat pitný režim a pokecat s mamkou po telefonu, což není krátkodobá záležitost :-) 

UF! A JE TO! mrkla jsem na sebe do zrcadla. :-) Zvládla jsem to v rekordním čase s troškou chaosu... , ale s očekávaným duševním uspokojením a příjemným fyzickým vyčerpáním.
   
     Po kom že to dítě je???

    Teď už mám chlapy doma. Opět jsou všude balony a jiné sportovní nezbytnosti, koupelna se tváří, že hadr neviděla, do pokojíčku chodím až když napočítám do tří a manželovi občas něco schovám. :-))

 

Učitelské listy - Předškolní výchova zlepšuje výsledky dětí ve škole

"Na základě výsledků šetření PISA 2012 uvádí, že děti, které se neúčastnily předškolní výchovy, mají v průměru o 51 bodů horší výsledky v testech v 15 letech, což odpovídá přibližně roku studia. Toto zjištění platí i po vyloučení různých faktorů, jako např. sociálně ekonomické zázemí žáka. 

Zatímco celková míra účasti dětí v předškolním vzdělávání se zvyšuje, PISA zjistila nerovnováhu v zapojení dětí podle jejich rodinné situace: předškolní výchovy se účastní větší procento dětí z lépe situovaných rodin než z rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem. 

Tento rozdíl lze pozorovat ve všech sledovaných zemích, největší je v Polsku (48 procentních bodů), na Slovensku, v Portugalsku a v Uruguayi (mezi 25 a 30 body). Tento rozdíl se v některých sledovaných zemích v období let 2003 až 2012 dokonce zvětšil, např. na Slovensku, ve Finsku, Řecku, Lotyšsku, Polsku, Lucembursku a Rusku, v některých se zmenšil jako v Německu, Portugalsku, Makau, Koreji a Uruguaji. 

Tato zjištění ukazují, že předškolní výchova a vzdělávání se často nedostává právě těm dětem, které by z ní mohly mít největší prospěch."

A jsme u toho... my učitelky to víme už dávno, že mateřská škola je základ, na kterém se dá stavět. 
A v souvislosti s tím mě napadá...
Bohužel, není v našem státě místo pro všechny děti. Ale zase budeme mít náhrady...(dětské skupiny) a za pár let přijdou pánové z výzkumných ústavů a sdělí nám, že děti z dětských skupin nedosahují takových výsledků jako děti z mateřských škol.
Nechci být prorokem, na to nemám právo,  jen si to myslím. Jinak všichni chceme, aby byl náš národ vzdělaný... 
Ale aspoň to pomůže rodinám, když se rodič vrací po rodičovské dovolené do práce. To samozřejmě nepopírám.

Paradoxy ve vzdělávání

          Jak řekl Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Paradoxem je, že si to nemyslí rodiče ani široká veřejnost, protože považují mateřskou školu za hlídárnu a učitelky za tety. Na druhé straně se na učitelky kladou stále vyšší nároky, co se týče vzdělání, znalostí, kterými by měla správná učitelka disponovat, dokonce všichni přesně vědí, jak a co by měla učitelka dělat, jak by se měla v dané situaci zachovat a co by měla všechno znát. Ale kde je úcta k profesi? Ptám se. Na Základních školách je to podobné. Učitelky svázané normami, povinnostmi a běda, jestli ty děti nenaučí! A to vše se děje za minimálního finančního ohodnocení. Stále slyšíme stížnosti, jak naše děti nic neví, jak klesá čtenářská gramotnost, v matematických olympiádách se umísťujeme na posledních místech, nemáme dostatečný všeobecný rozhled, atd. Učitel v naší společnosti zní téměř pejorativně. Na učitelky existuje pomalu víc vtipů než na blondýnky, ale nevím, kdo jiný by tedy měl ty naše děti učit? Přitom neznám trpělivější, flexibilnější a tvořivější osoby, než učitelky. Vždyť kdo jiný, kdo má dvě ruce a dvě oči dokáže zaujmout a ještě k tomu naučit víc jak 20 dětí??? U toho se usmívat a odpovídat na nejrůznější otázky?

          Dalším paradoxem, který je téměř aktuální, je finanční ohodnocení vysokoškolsky vzdělaných učitelek mateřských škol. Jeden rok se mohly tyto mladé a zapálené učitelky cítit respektované a uznávané. Mladá učitelka, plná ideálů, nosící v hlavě spousty zajímavých metod, tvořivých nápadů, disponující znalostmi o projektování a klíčových kompetencí, se nemusí líbit ostatním. Bohužel ostatní učitelky, které nemají vysokoškolské vzdělání tak dlouho volaly po „spravedlnosti“, že se přesně za rok ocitly na stejné platové pozici jako vysokoškolsky vzdělané učitelky. Výsledek? Nulové osobní ohodnocení a pro mnohé z nich tedy žádná motivace. Vím, že existují učitelky, které přes všechny tyto „klacky pod nohy“ svou práci dělají s láskou, donekonečna vymýšlí a realizují nové nápady, ve svém volném čase, hledají, zkouší, shromažďují materiál a po večerech lepí oči krokodýlům. Jsem moc ráda, že tyto učitelky nacházejí svou motivaci v jiném směru, než ve finančním ohodnocení.

          Ještě bych se ráda vyjádřila k tématu nově vznikajících pseudoškolek a hlídáren, kam rodiče posílají své děti, protože v mateřských školách není toho času místo. Raději zaplatí více peněz, za neodpovídající péči. V těchto případech se nemůžeme bavit o přijatelných podmínkách vzdělávání. Proč se tedy na jedné straně volá po vysokoškolsky vzdělaných učitelkách a pak jim stát takhle hází klacky pod nohy? Možná mě někdo přesvědčí, že dětské skupiny budou fungovat na takové úrovni jako mateřské školy, ale přiznám se, že tomu nevěřím. Ale ráda se nechám překvapit.

Domácí tvoření

Domácí tvoření

Minulý týden mě popadla nějaká tvořivá nálada. Asi proto, že ve školce máme prázdninový provoz, stěhujeme pomůcky, třídíme materiály a hlavně s dětmi trávíme nejvíc času venku na zahradě. Tak jsem si doma doplnila tvořivý deficit :-)

 Omyla jsem skleničky od jogurtů, odlakovačem odstranila lepidlo a osušila.

 Nachystala jsem si materiál...hlavně ta krajka, ta je od mojí babičky!

 Tavící pistolí jsem ji přilepila a kousky látky ozdobila :-)

A nakonec naplnila nezbytnostmi.

Knížka - Zvládneme mateřskou školu?

Přeji krásnou sobotu!

Včera jsem zavítala do městské knihovny a knihkupectví a neodešla jsem s prázdnou :-) . V knihkupectví jsem si objednala čtyři knihy ke studiu a mám zálusk na jednu oddechovku :-) a z knihovny jsem si odnesla dva krásné kousky, o které se s Vámi podělím. 

První knížka se jmenuje Zvládneme mateřskou školu? od Heleny Kloudové. Autorka je ředitelka mateřské školy a má dostatek zkušeností z praxe i mimo školu. Založila mateřské centrum a vede několik zájmových kroužků.

Podtitulek zní Rady pro rodiče i učitele. 

Já jsem po ní sáhla z důvodu, že se mi líbí její přehlednost a názornost. Obsahově odpovídá potřebám maminek, které si kladou otázku, jak to ten můj brouček v té školce zvládne. 

Knížka je tenká, takže kabelka ji unese a prolouskanou ji máte za hodinku. Je psaná milým jazykem a hovoří ke čtenářům, tedy k rodičům a učitelům. 

Na začátku nechybí rada Roberta Fulghuma :-)

"Až vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku 

a drž se s ostatními pohromadě."

Na začátku nám autorka představuje něco málo z historie. Nechybí zde myšlenky učitele národů Jana Amose Komenského nebo Jana Svobody ani hlavní princitpy a myšlenky alternativních mateřských škol. (Waldorfská škola, Zdravá škola, Začít spolu,..)

Na straně 10 se autorka zabývá adaptací dítěte, která začíná již před nástupem do MŠ. Jak píši ve svém článku Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy. Autorka také vyzdvihuje význam mateřských center. 

Následují stránky plné barev,  obrázků, návodů na cvičení, kreslení, říkanek a dalších tipů pro rodiče. Jde vidět, že autorka píše ze zkušeností, popisuje chování dětí v různých situacích a nabízí cenné rady. 

Není opomíjena ani strava v MŠ, pohybový vývoj, jemná i hrubá motorika, rozvoj řeči, výtvarného projevu, mravního a estetického cítění,... nechybí ukázky pracovních listů.

Knížka obsahuje vše, co by mohlo rodiče zajímat. 

Ukázka z knihy:

Když dítě vyrůstá pod stálou kritikou - učí se odsuzovat.

Když dítě vyrůstá v nepřátelství - učí se bojovat.

Když dítě vyrůstá ve výsměchu - učí se být nesmělé.

Když dítě vyrůstá v hanbě - učí se cítit vinu.

Když dítě vyrůstá v toleranci - učí se být trpělivé.

Voňavé léto aneb využití aromaterapie v mateřské škole

Dnes mám pro Vás voňavý článek, který se týká mých postřehů a zkušeností s vůněmi.

               Léto je čas odpočinku, zážitků a taky vůní. Jsou všude kolem nás. Louka po dešti, les, čerstvě posečená tráva, seno,… Kvůli uspěchané době už ani všechny ty krásné vůně nevnímáme, teda pokud nejsme alergici. Schválně, když jedete na kole, funíte do kopců, hlavou vám běží myšlenky, jak být co nejdřív nahoře. Ale že zrovna míjíte rozkvetlé třešně, nebo keře jasmínu sotva zaznamenáte. Zkuste se někdy zastavit, nadechnout se a rozeznávat vůně kolem nás…

               Co nám voní, to je zdravé. Co nevoní, to nejíme, ohrnujeme nos a vybíráme dál.

               Já vůně miluji. Neustále se patlám olejíčky, zkouším nové a kupuji je jako dárek svým milým. Využívám je také k léčení rodiny… kapu jim je do vany, na kapesník, na polštář a přidávám do nosních sprejů. Ráda si vybírám šampony podle vůně a až pak podle účelu. Čichám ke všemu i k rtěnkám! Měním parfémy podle ročního období a ráda se k nim vracím a pak vzpomínám (První společné Vánoce, Dárek k promoci…)  Doslova „ulítávám“ na vůních  Yanee Candle http://www.yankeesvicky.cz/ z té rozmanitosti se mi až točí hlava. Jeden velký poklad mám i doma. Levanduli s citronem. A věřím, že v tom nejedu sama. J

               Tak to učíme i děti ve školce, chodíme na procházky a často se zastavujeme a vnímáme vůně rybníku, lesa, rozkvetlých stromů, vůni buchet ze školní kuchyně, vůni pastelek, knih.

               Zrak a sluch jsou stále online, ale čich jakoby seděl někde tiše vzadu. Ale on tam je, to víme, jak je důležitý pro naše vzpomínky zjistíme až za pár let. Znáte to. „Jéé, takhle to vonělo u babičky, když pekla koláče a takhle když jsem šla s dědou dávat seno králíkům, tahle, když jsem byla nemocná a čekala jsem na maminku a čichala do její skříně, nebo když jsem jí kradla potajmu „Fáčko“. Vůně v nás zanechávají vzpomínky i na ty zážitky, které jsme vytěsnili někam do posledního šuplíku v hlavě. Pak se stane, že něco ucítíme a BUM! Zapadlá vzpomínka je zpět.

               Voňavé zážitky si můžeme vytvořit také v mateřské škole s využitím prvků aromaterapie. Aromaterapie doslova znamená „léčbu pomocí vůní“

               Doma si zapálíme vonnou svíčku, nebo aromalampu, ale ve školce samozřejmě raději ne!

               Naštěstí existují difuzéry éterických olejů. Ty jsou ovšem dražší. Ceny se pohybují kolem 1500,-

               V době častých respiračních onemocnění je vhodné stříknout do prostoru sprej s vůní eukalyptu, tea tree, nebo borovice. Třeba do místnosti, kde děti odpočívají.

               Nebo můžeme využít aromamasáže na dlaň. Naneseme pár kapek masážního oleje na dlaň dítěte a pomalu roztíráme po dlani krouživými pohyby. Olej by měl být lisovaný za studena s přídavkem esenciálních a bio olejů. Neměl by obsahovat minerální ani rafinované oleje. To vše splňuje např. http://www.saloos.cz/telove-a-masazni-bio-oleje

               Vůně ovlivňují naši náladu. Umí nás uklidnit, povzbudit i protáhnout ucpaný nos.      

               Pro děti je třeba volit vůně jemné, aby nedráždily nosní sliznici, nebo kůži v případě masážních olejů.

Levandule skýtá uklidňující vůni, která snižuje krevní tlak, působí proti křečím, je protizánětlivá, dezinfikuje, působí antisepticky. Pomáhá při rýmě a nachlazení. Jako jeden z mála olejů se dá esenciální olej Levandule užívat neředěný přímo na pokožku, pomáhá při léčbě různých kožních poranění, čistí a hojí. Aplikuje se například jako dezinfekce při štípnutí hmyzem (obdobně jako Tea Tree Oil, Levandule je však jemnější a tedy vhodnější pro děti).

Tea Tree je vhodný nakapat do rozprašovače a stříknout do místnosti. Je známý svými desinfekčními a hojivými účinky.

Mandarinka je veselou, hřejivou vůní. Sladce ovocná esence je dětem obzvláště příjemná. Esenciální olej mandarinka má harmonizační působení, podporuje nervovou činnost, pomáhá při nervových potížích.

Heřmánek zklidňující a hojivý heřmánek je praktickým pomocníkem na mnohé dětské bolístky a neduhy. Má analgetické a protizánětlivé vlastnosti. Heřmánek mj. také pomáhá při alergiích, tlumí alergické projevy pokožky.

               Dnes venku prší. Už vím, co budu dělat, až přijdu z práce. Uklidím si v počítači J, snad se pustím k psaní diplomky a určitě si k tomu zapálím svou levandulovou svíčku J

  

Relax pro učitelku MŠ

               Přeji krásné letní sobotní ráno! Jsou prázdniny, čas odpočinku, přemýšlení, hodnocení uplynulého školního roku… Odpočíváte? Aktivně, nebo lenošíte?

               Každá z nás relaxuje jinak. Já si ráda čtu a poslouchám libou muziku a se sportem to moc nepřeháním. I když občas mě rodina vytáhne na kolo nebo brusle a to jsem pak ráda. Jenomže já si jedu po svém a kochám se a ostatní závodí, vyhledávají překážky apod. Já tenhle adrenalin k životu nepotřebuji, ale oni ano J

               Někdo relaxuje sportem, adrenalinem, akcí, kde je hodně lidí a dětí a pořád se něco děje. Někdo se zaboří do záhonku, někdo si vyleze na skálu a někdo vaří…

               Jsem velmi společenský člověk, ale po příchodu domů jsem ráda, když nemusím moc mluvit, stačí mi koukat doblba, což většinou nejde. Děti chtějí sdělovat zážitky a tak jsem je k tomu vedla, abychom si povídali, tak jim přece nebudu říkat, ať jsou ticho. Fajn je, že když je vyzvedávám a obcházíme hudebky a balety, tak mezitím si stihneme všechno povědět, doma pak už můžu říct, že potřebuji chvíli ticho. Jelikož jsem ale člověk společenský a neumím dlouho sedět, regeneruji tedy rychle a jsem připravená na akci. Kolo, brusle, prochajda.

Napsala jsem si seznam věcí, které mě uklidňují, přináší radost a duševní uspokojení.

  Primárně mě těší, když jsou všichni v mé rodině ZDRAVÍ.

     Když jsou DĚTI VESELÉ A SPOKOJENÉ samy se sebou, ne jen díky moderním vymoženostem

     Když se něco povede v práci. To známe všechny. MÁ TO MYSL. Něco vyrábíme a děti to chtějí dělat znovu a znovu. Kluci nechají bojovky a jdou dobrovolně lepit a stříhat. Chtějí nějakou hru hrát stále dokola. Obzvlášť když tu hru vymyslím za 5min 12 ze své hlavy J. Nově naučené vědomosti, dovednosti – básničky, písničky si děti prozpěvují, apod.

     Když udělám ZKOUŠKU, zápočet, nebo dopíšu seminárku

     Když UVAŘÍM a doma si přidávají

     Když si zalezu do ticha s dobrou knížkou a ČTU SI

     Když ráno vstanu a všichni spí a já se namaluji a LÍBÍM SE SAMA SOBĚ. Podotýkám, že se maluji bez brýlí, a když si je nasadím, tak raději odstoupím, abych si nepokazila dojem J

     Když si uvařím KÁVU A PÍŠU

     Když mi rostou BYLINKY na balkoně

     Když si POVÍDÁM s kamarádkou

     Když si LAKUJU NEHTY

     Když dostanu KYTKU, mám ráda Levandule, hortenzie a moc se mi líbí Provance styl

     Když DOŽEHLÍM a ukládám voňavé prádlo do skříní

     Když se odhodlám někam jít na VYSOKÝCH PODPATCÍCH a nespadnu

     Když jdu do DIVADLA, nebo na koncert

               …asi bych mohla pokračovat dál, protože co nám zbývá… těšit se musíme z maličkostí, často a hlavně si jich vážit. Zjistila jsem, že mám ráda věci, které lahodí oku. Na čem oko spočine.

               Možná to zní sobecky, ale nedívám se na zprávy. Nejde uniknout světovému dění, jsme jeho součástí, ale nebudu se dobrovolně přikrmovat věcmi, které neovlivním, a zanechávají ve mně hrůzné pocity. Co můžu ovlivnit a dotýká se mě to, to sleduji a svůj názor si utvořím.

               Osvědčil se mi pozitivní přístup k životu, k lidem, věcem. Asi jsem naivní, ale stále věřím, že dobra je na světě víc. Ovlivnila mě knížka Čtyři dohody… ale o té zase jindy J

  

Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy

 Jak připravit dítě na vstup do mateřské školy

               V této době mají již rodiče jasno, zda bylo jejich dítko přijato do mateřské školy, nebo ne. Co vlastně děti rodiče od školky očekávají a co naopak očekává školka od nich?

               První otázku si nedovoluji více rozebírat. Jen z vlastní zkušenosti jako rodič mohu napsat, že jsem očekávala usměvavou, milou paní učitelku, která svou práci dělá ráda a na děti se těší.

               Později jsem uznala, že ani zkušenosti a tvůrčí schopnosti nejsou k zahození, stejně jako individuální přístup k mému neposednému a upovídanému synovi.

               Také jsem očekávala respekt k dítěti a k rodině…

              Maminky... Co očekáváte od školky vy? Jak se těšíte do školky? Obáváte se něčeho? 

Co se očekává od dítěte a rodičů?

Pojďme se na to podívat zblízka.

Máme před sebou dva měsíce, než dítě nastoupí do školky a mnohé maminky po rodičovské dovolené do práce. Ani pro jednoho to nebude lehké. Maminky po třech letech strávených se svým dítkem musí do práce a své zlatíčko dát cizí paní, do cizího prostředí, kde je hluk, nové tváře a maminka daleko. Takhle to vidí maminky.

Jako učitelka ale mohu říct, že v našem zájmu je v prvé řadě spokojené dítě. A aby bylo dítko spokojené, musí být spokojená maminka. Většinou to bývají maminky, které loučení a vůbec celý nástup do školky prožívají víc a je to tak přirozené. Proto se zaměřuji na ně, tatínkové prominou J

Je to o vzájemné důvěře ve školku, v učitelky.

Pojďme si usnadnit tu první, životní vzdělávací etapu dětí! Bude to přínosem jak pro rodiče, tak i pro děti.

Kontakt s vrstevníky

Poskytněte dětem co nejvíce pobytu s vrstevníky. Například v mateřském centru, s kamarádkami klidně u kafíčka na zahrádce… pozorujte dítě, jak se chová na písku, jak řeší rozbitou bábovku a nechte ho si situaci vyřešit. Zasahujte, až když je to nezbytně nutné.

Nestrašte děti školkou

Větami typu: „Počkej ve školce“ „ Však paní učitelka už si s tebou poradí“ „Tam budeš muset poslouchat“ apod.… si zaděláváte na problém. Dítě si udělá obrázek o školce, že je to něco, kam musí a kde to nebude příjemné. A do něčeho takového se přece nikdo netěší.

Loučení

Musíte jít nakoupit, dítě zůstane doma s babičkou, tatínkem, starším sourozencem. Nikdy neodcházejte bez rozloučení a slibu, že se vrátíte. Neslibujte nesplnitelné. Narušujete si tak vzájemnou důvěru. Až přijde na prosebné oči a slzičky v šatně a žadonění „Mami, vem mě po o“ tak ať je mezi Vámi jasno. Maminka jde do práce a ty si budeš hrát ve školce. Přijdu co nejdřív a půjdeme spolu na nákup – tím si dítě zafixuje představu Vás s nákupním vozíkem a hned se má na co těšit. A ještě doporučuji při loučení nějaký Váš rituál. Něco, co bude jen mezi Vámi dvěma. Pusinky, plácnutí, říkanka…krátce, jasně, radostně a s láskou!

Dovednosti

Děti by neměly používat plínky.

Měly by si umět říct, že chtějí jít na záchod.

Jíst lžící, pít ze skleničky, z hrníčku

Sedět u jídla

Pozdravit, poděkovat, požádat o pomoc paní učitelku

Smrkat do kapesníčku

Umět se aspoň částečně obléknout. Paní učitelky dětem pomáhají, zapínat, zavazovat, nasoukat se do kombinéz apod. Důležité je, aby dítě komunikovalo.

Učitelky jsou ve třídě dvě, dopoledne a odpoledne jen jedna a dětí hodně přes dvacet. Proto bych doporučila, aby rodiče dětem ukazovali, co kde ve skříňce mají, co si mají obléct ven, co do třídy apod.

Povídejte si s dětmi o školce. „S čím si hraješ? Jakou máš značku? Kde spinkáš, sedíš, jak se jmenuje kamarádka“ apod. Na otázku: „Jak bylo ve školce“ dítě odpoví: „Dobře“ Je lepší se ptát konkrétně J

To by zatím pro začátek stačilo. Příště se zaměříme třeba na adaptaci dětí, spinkání dětí, apod.

Hezké letní dny J